Olej na lepence, 67,5 x 101 cm, rámováno, datace – okolo r. 1922, signováno vpravo dole Foltýn spolu s autorskou dedikací, zezadu opatřeno výstavním štítkem a razítkem.
Opatřeno odborným posudkem prof. PhDr. Jiřího Hlušičky.
Vystaveno a publikováno:
Má vlast - Pocta české krajinomalbě, Jízdárna Pražského hradu, Správa Pražského hradu a S.V.U. Mánes, 4. 9.–1. 11. 2015, str. 521.
Text z posudku prof. PhDr. Jiřího Hlušičky:
„Obraz nese charakteristické znaky Foltýnova tehdejšího malířského názoru. Zprvu se mladý tvůrce netajil svým obdivem k dílu Paula Cézanna, ale zároveň lze v jeho tvůrčím úsílí zaznamenat sklon k dramatizaci skladby, jakož i ke stupňování výrazových hodnot díla. Tyto malířské postupy se zračí ve světelných a barevných kontrastech, zejména v tom, jak se uplatňuje vlastní, poněkud zacloněný krajinný motiv s kostelíkem proti ozářené klenbě oblohy. Lze tu rovněž vidět Foltýnův příslovečný způsob výstavby obrazového prostoru, počítající s protiklady oblých terénních vln a kmenů i korun stromů s hranatými až hrotitými útvary kostelní architektury, příznačný je i způsob vedení štetce, jenž vytváří šrafuru, přispívající k rytmizaci obrazové plochy.“
Inspirativní český malíř kosmopolitního charakteru, který svou nefigurativní tvorbou položil základy geometrické abstrakci vystudoval UPŠ v Praze u prof. Hofbauera a Dítěte. Po období stráveném v Brně se Foltýn v roce 1924 přestěhoval do Paříže, kde se později setkal se Štyrským a Toyen, jejichž artificielní tvorba na něj silně zapůsobila. Tato zkušenost jej nasměrovala k abstraktní tvorbě. Harmonické aranžmá kontrastních prvků, provedené v některých částech nepravidelnou barevně zmutovanou texturou, reprezentuje Foltýnovu teorii o základních rytmech vesmíru, které spojují prostor, hudbu, rytmus, formu a barvu do soudržných a abstraktních celků. Od roku 1923 do 1924 studoval Foltýn na Académie Julian a Académie Grande - Chaumiére, kde navštěvoval lekce českého kolegy umělce Františka Kupky. Kupka hovořil se svými studenty o francouzské historii a civilizaci, etice, filozofii a povzbuzoval svobodné myšlení a osobnost v umění. Foltýn, inspirovaný těmito lekcemi, postupně rozvinul svá vlastní pravidla abstrakce založená na syntéze kubistických a biomorfních principů. Foltýn se stal po Kupkovi druhým nejvýznamnějším představitelem této v Čechách nepříliš frekventované tendence a svou tvorbou ovlivnil několik následovníků. Autor viz T 1/229, TD 55, Ch 2/276, NEČVU 1/184.