Pastel na papíře, 36 x 52 cm, rámováno, pod sklem, datace – 1906–1907, signováno vpravo dole Kubišta Boh., zezadu opatřeno výstavními štítky.
Opatřeno odborným posudkem PhDr. Mahuleny Nešlehové.
Posoudil a pravost potvrdil prof. PhDr. Jaromír Zemina a prof. PhDr. Tomáš Vlček, CSc.
Vystaveno a publikováno:
Má vlast – pocta české krajinomalbě, Galerie S.V.U. Mánes Diamant, Praha, 4. 9. – 1. 11. 2015.
Komentář PhDr. Mahuleny Nešlehové:
Pastel zachycuje navečerní atmosféru městského parku s vysokými kmeny stromů, které zde tvoří dominantu a skrze něž se otevírá pohled na vyvýšeninu s kostelem a řadu domů; přední plán tvoří volná okrová plocha s dvěma lavičkami a sloupkem, ozářenými šikmými paprsky zimního slunce. Scenérii oživuje jednokolák s koníkem a tmavé siluety postav. Specifickým detailem záběru je zachycení pohybu hrajícího si dítěte v pravé části v popředí, podané rychlými, přes sebe jdoucími tahy. Jde o velmi zajímavý moment, který pastel oživuje, dodává mu na originalitě a zároveň nás upozorňuje, že ho umělec vytvářel na daném místě.
Malířské pojetí a uplatňování světelných kvalit lokálních barevných tónů řadí toto dílo do souboru pastelů, které Bohumil Kubišta (1884–1918) vytvořil za pobytu ve Florencii, a to někdy na konci roku 1906 nebo na počátku následujícího roku. Svým pojetím má nejblíže k pastelu Hřbitov ve Florencii (1907) z majetku Národní galerie v Praze.
Mistrné zpracování pastelu, styl jeho podání, autentičnost umělcova podpisu i výše zmíněný pokus o zachycení momentky pohybu dětské postavičky stvrzují, že jde o dosud neznámé, neobyčejně kvalitní dílo Bohumila Kubišty. Podle mého názoru je jeho autorství nesporné.
Malíř, grafik a teoretik. Studoval krátce na UPŠ odkud přestoupil do ateliéru V. Bukovace na AVU v Praze. Ani tam však dlouho nevydržel a tak přešel na Accademia di Belle Arti ve Florencii. Pro Kubištu, stejně jako pro jeho vrstevníky, byla podnětná výstava E. Muncha konaná v únoru a březnu r. 1905 v prostorách pražského Mánesa. Atmosféra let 1907–1910 pak znamenala zastavení dosud stylotvorného impresionismu směrem k expresi vlivem děl P. Gauguina, V. van Gogha a H. Daumiera. Kubišta s ostatními se tak namísto krajiny zaměřil na dva zásadní náměty - introspektivní autoportrét a ukřižování. Společně s E. Fillou formoval nástup generace skupiny Osma a představoval její čelní osobnost. Podnětné místo tak zaujímá jeho originálně řešený Trojportrét, na kterém znázorňuje sebe, B. Feigla a E. A. Pittermana - Longena, jak ho jako symetricky rozmístění sekundanti doprovázejí s paletou a štětcem v ruce na pomyslný malířský souboj. Otevřel také svůj oblíbený námět sedících postav za stolem, kde ho přitahoval dramatický kontrast světla a tmy z různých světelných zdrojů. Zásadním obrazem umístěným v NG je Sv. Šebestián, který je obecně chápán jako osud umělce v roli novodobého mučedníka moderního umění v boji proti nepochopení a posměchu veřejnosti a kritiky. Kubišta pak o svém díle sám sdělil: „Při svém poznávání a při své práci buď veden vírou, aby ti jiní uvěřili, lásky, abys u jiných vzbudil lásku, nadšením, abys i jiné nadchl, a hlubokým přesvědčením, abys i jiné přesvědčil.“ Jeho tvorba v podstatě tyto problémy pro české umění otevírá. Kubištův styl nenašel ani tak pochopení ve Francii, jako v Německu. Osobitým rysem jeho tvorby je důraz kladený na obsahovou stránku obrazu, mající často existenciální povahu. Jeho hlavním žákem a pokračovatelem se stal J. Zrzavý. Kubištovo dílo je dnes vysoce hodnoceno jak teoretiky umění, tak sběrateli, kteří v jeho díle stále nachází nové podněty.
Autor viz T 1/584, TD 111, V 3/131, TB 22/38, B 6/326, NEČVU 1/419, M. Nešlehová, B. Kubišta, 1984.