Patinovaný bronz, výška celkem 42 cm, zezadu značeno Archipenko 7/12F, pozdější odlitek z roku 1969.
Opatřeno certifikátem prezidenta asociace Archipenko Foundation Francesem Archipenkem Grayem.
Významný malíř, sochař a grafik, studoval na umělecké škole v Kyjevě. R. 1906 odjel do Moskvy, kde s obrazy inspirovanými byzantským a ruským uměním slaví první umělecké úspěchy. R. 1909 podnikl cestu do Paříže, kde mu učarovalo malířské dílo P. Picassa a kubismus. Právě v této době se v jeho díle objevují kubistické prvky a motivy inspirované sbírkami v Louvru. R. 1910 již vystavoval v Salon des Indépendants a Salon d´Automne po boku předních pařížských avantgardních umělců (K. Malevich, P. Picasso, G. Braque, F. Léger, A. Derain). R. 1912 si v Paříži otevřel vlastní uměleckou školu, kterou o dva roky později přestěhoval do Nice. Další školu si otevřel v r. 1921, když přesídlil do Berlína, odkud však odešel v roce 1923 před hrozbou fašismu. 22 Archipenkových obrazů z německých muzeí bylo nacisty zničeno jako zvrhlé umění. Odjel do Spojených států a usadil se již natrvalo v New Yorku. Americkým občanem se stal v r. 1928. I v New Yorku založil uměleckou školu, stejně jako v Los Angeles či Chicagu. Jeho hlavním zájmem bylo figurální sochařství, v r. 1947 jako první sochař použil pro svou tvorbu plexisklo. Mimo klasických soch vytvářel tzv. sculpto-peintures, invenční průnik mezi sochou a obrazem. O jeho působivém kreativním životě vyšla v r. 1960 monografie Archipenko, Fifty Creative Years 1908 – 1958.
Autor viz B 1/246.