Olej na dřevě, 37,5 x 50 cm, rámováno, datace 1883.
Opatřeno odborným posudkem PhDr. Naděždy Blažíčkové-Horové a prof. PhDr. Romana Prahla, CSc.
Komentář prof. PhDr. Romana Prahla, CSc.:
Barvitius patřil ke Francií inspirovaným průkopníkům moderního realismu v českém malířství.
Tento kvalitní obraz je malován způsobem charakteristickým pro Barvitia, i přítomností několika barev umělcem oblíbených (zvl. tyrkysová). Odpovídá uvedenému umělci rovněž obrazovým typem výjevu ze současnosti, všední i sváteční, jejž si Barvitius osvojil při nástupu své umělecké dráhy dvacet let předtím. Umělecká schopnost vytvořit si kompozici s množstvím pečlivě studovaných a individualizovaných postav do přirozeného shromáždění byla ve své době vysoce ceněna. Barvitiova díla se po řadu let vyskytují na trhu umění jen v omezeném počtu a to zvyšuje jejich cenu. Obraz vznikl v období po návratu umělce do Čech z dlouhodobého pobytu v Paříži, tedy v období, z nějž obě někdejší monografie malíře od Hany Volavkové příklady téměř neuvádějí. Přesto v této době – krátce před tím, než se Barvitius stal inspektorem Obrazárny vlasteneckých přátel umění v Praze – vytvořil řadu pozoruhodných obrazů.
Posuzovaný obraz je se vší pravděpodobností předlohou pro jeden z kalendářů navržených Barvitiem pro předního pražského nakladatele Haaseho. Barvitius vynalézavě zasadil výjev na nádraží coby prostředí souvisejícího s časem.
Olejomalby se až do konce 19. století užívaly jako podklad či návrh k velkoformátové umělecké grafice. Posuzovaná olejomalba přitom má svou samostatnou platnost a uměleckou cenu.
Český realistický malíř, animalista, odborný publicista a galerista, studoval na pražské AVU u Ch. Rubena a E. Engertha, podnikl několik studijních cest po uměleckých sbírkách do Vídně, Drážďan a Lipska a v r. 1865 získal roční stipendium do Paříže, kde studoval malbu u T. Coutuera. Ve Francii nakonec zůstal až do r. 1868 a nějaký čas pobýval, také u malíře a přítele S. Pinkase v Cernay-la-Ville. Barvitiův soustavný zájem o evropské malířství, které poznal na svých cestách zhodnotil v poučené stavbě uměleckého díla, v němž se projevil jeho odvážný příklon k barbizonské krajinářské škole. V 60. letech 19. století vznikla Barvitiova vrcholná díla jako např. Place de la Concorde, Trh na koně, Rumaři atd. Díla vzniklá v 70. letech (např. Plavení koní, Prodavač koní aj.) mají podélné formáty a jakoby skvrnitý rukopis blízký impresionistické plošnosti. Po návratu do Prahy kreslil ilustrace pro časopisy a realizoval řadu nástěnných výzdob pro vily a reprezentační budovy, které stavěl jeho bratr (1870 Lannova vila, 1874 Šebkova vila, 1879-1881 Gröbova vila). V letech 1877–1893 působil jako inspektor Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění (předchůdkyně dnešní NG v Praze) a r. 1889 vydal její první odborně zpracovaný katalog. Barvitius se specializoval také jako malíř koní, ale svou výtvarnou kulturou převyšuje dobovou produkci soudobých animalistů. Jeho dílo se vyskytuje v českých a moravských galeriích a těší se dobrému zájmu i na aukčním trhu.
Autor viz T 1/41, TB 2/587, B 1/486, Dlabač 1/402, NEČVU 1/50.