"Olej na plátně, 48 x 40 cm, rámováno, datace 1945, signováno vpravo nahoře Jan Bauch 1945.
Opatřeno odborným posudkem PhDr. Rey Michalové, PhD.
Komentář PhDr. Rey Michalové, PhD.:
Posuzovaný obraz „Dívka s růží“ je autentickým, velmi kvalitním a mimořádně půvabným dílem Jana Baucha, skvěle svědčícím o sugestivní síle autorovy výtvarné exprese, která má adekvátní srovnání jen v těch největších jménech evropského moderního malířství.
Tematický rejstřík Jana Baucha byl od počátku široký, vyjadřoval jeho pohled na život, ocenění „prostých věcí, které potřebuje a má rád každý člověk“. Vyznával se z obdivu k úchvatnému kouzlu ženy stejně jako k opojné kráse květin. Mnohdy byly tyto motivy vzájemnou analogií. Tak je tomu i v posuzovaném díle, kdy polopostavu mladé ženy propojil s rozvolněným, velkoryse malířsky cítěným květinovým motivem. Představuje ódu na krásu a hojnost. Jan Bauch mistrně zobrazil něžnou krásu mladé ženy, zachytil vzácný „pel“ dívčího kouzla. Štětcovým staccatem reflektoval vibraci pocitů a chvění smyslů.
Posuzovaný obraz upoutá zejména neobvyklým spojením básnivé, delikátní něhy a důrazného, živelného tvůrčího temperamentu. Křehké kouzlo zasněné dívky vystihuje autor výrazným tahem štětce a krásnou hmotou barevné pasty, aniž by dospíval k dekadentní zjemnělosti. Mistrovsky tu zachytil svět dívčí duše v celé jeho jemnosti, ušlechtilosti i tajemnosti.
Protože autorova malba byla primárně zakořeněna v citu, byla uváděna do pohybu emocionálními zážitky, volba úderného barevného kontrastu nevznikla racionální úvahou, ale z podvědomé nutnosti, „která vládne spíš malířem než naopak“ (Bauchova slova).
Posuzovaný obraz „Dívka s růží“ představuje noblesní ukázku Bauchova mistrovství z autorova vrcholného období let čtyřicátých, tzv. dramatické fáze, která patří ke sběratelsky nejatraktivnějším.
Významný český malíř, grafik a sochař mezinárodního věhlasu, který inspiroval svým dílem několik generací výtvarníků. Pochází z rodiny pražského řezbáře a pozlacovače, u kterého se v mládí vyučil řemeslu. Mezi lety 1914 - 16 navštěvuje UPŠ u prof. E. Dítěte. V Uhrách a v Rumunsku zažívá boje první světové války a jeho dojmy promítne do své linie tvorby s válečnou tematikou. V r. 1919 začíná studovat u V. H. Brunnera na UPŠ a o rok později přestupuje na AVU v Praze do grafické speciálky k M. Švabinskému, kde ale nemá uspokojivý pocit z tvorby a po roztržce ze školy odchází společně s několika svými kolegy a kamarády. Zjišťuje, že se mu líbí: ""Konflikt tvarů, věcí a barev, a že i zátiší může být dramatem malby."" Východiskem jeho tvorby byl poetismus 20. let, s jehož generací sdílel i další proměny, ať už to byl neoklasicismus, braquovský monumentální kubismus a posléze i surrealismus. Na konci 30. let však u něj dochází k radikálnímu zvratu, při němž vystoupí dramatické složky příběhu a zdůrazní se expresívní úloha barvy. Ve čtyřicátých letech se v jeho díle opět objevují četné válečné motivy a obrazy městské krajiny. V padesátých letech pokračuje v městské tematice, včetně velkých panoramat rodného města, začíná s ilustracemi a gobelíny, objevují se první obrazy z budoucího volného souboru na téma cirků a artistů. Barevná hmota se stává prostředkem výstavby obrazu. V šedesátých a sedmdesátých letech je hlavním tématem jeho tvorby odysseovský cyklus. Příběhovost a symboličnost barvy staví jeho často tragicky motivovanou tvorbu do blízkosti Rouaultovy. Je expresivním koloristou a věčným experimentátorem, přičemž základním stavebním prvkem jeho obrazů je samotná barevná pasta ve vší své plastičnosti.
Autor viz T 1/44, V 1/129, B 1/512, Ch 1/111, NEČVU 1/53."