"Olej na plátně, 67 x 57 cm, rámováno, datace 1944, signováno vpravo nahoře Jan Bauch 44, zezadu opatřeno výstavním razítkem Vystaveno v Mánesu 1944.
Opatřeno odborným posudkem PhDr. Rey Michalové, PhD.
Vystaveno:
Mánes 1944, členská výstava Spolku výtvarných umělců Mánes, výstavní sály S.V.U. Mánes v Praze, 11. května – 11. června 1944.
Komentář PhDr. Rey Michalové, PhD.:
Autor zde mistrným způsobem zachytil opojení z krásy a haptické bohatosti charakterizující ženské tvary. Jako by vyslyšel slova Augusta Rodina: „Tělo je model formovaný náruživostí.“ Jana Baucha přitahovaly náměty, které mu umožňovaly, vždy znovu a znovu, vyvolat svár a hru intenzit, hmot a světel. Proto se vracel „k tak od věků dramatickému ději, jakým je žena, tělo ženy, krása ženy, ta závratnost…“ (malířova slova). Téma aktu představovalo jedno z jeho zásadních a nosných témat.
Posuzovaný „Dvojakt“ je mistrnou Bauchovou prací, která ztělesňuje ženství v plné animální síle. Je to obraz bravurně malířsky vybudovaný barvou jako hlavním tvárným prvkem. Právě barva je zde ústředním nositelem výrazu. Na ní jsou vystavěny sugestivní tónové kontrasty, uváděné do pohybu silným emocionálním zážitkem, jehož stopy utkvěly v gesticky vášnivém tahu štětce.
Rozechvělé tvůrčí napětí dalo vzniknout rytmické kompozici, v níž senzuálně utvářená ženská těla jsou dynamizována prudkými světly a hlubokými stíny. Kypivá bohatost tvarů představuje reflexi autorova životního vitalismu. Současně však „v umělci, až dosud poživačně zaujatém smyslovou krásou světa, promlouvá mocný mravní impuls, který ho – byť ze zcela odlišného úhlu a při rozdílném výrazovém pojetí – sbližuje s Rouaultem“ (J. Spurný). Autor pojímá obraz jako dramatické dějiště, v němž se promítá i cosi z vřavy válečné doby.
Z temně laděného pozadí, protkaného úchvatnými kontrasty sonorní černě, hluboké modři a rozpálených kraplaků, fascinujícím způsobem prozařuje svítivost pleti a vystupuje měkká modelace tělesných oblin.
Obraz „Dvojakt“ je reprezentativním a velmi cenným Bauchovým dílem, jehož výskyt na trhu s uměním mě opravdu potěšil, protože se mi tak potvrdily jeho jedinečné malířské kvality, které jsem dříve mohla jen odhadovat z černobílé fotografie, kterou si sám Jan Bauch nechal pro svůj archiv zhotovit.
Významný český malíř, grafik a sochař mezinárodního věhlasu, který inspiroval svým dílem několik generací výtvarníků. Pochází z rodiny pražského řezbáře a pozlacovače, u kterého se v mládí vyučil řemeslu. Mezi lety 1914 - 16 navštěvuje UPŠ u prof. E. Dítěte. V Uhrách a v Rumunsku zažívá boje první světové války a jeho dojmy promítne do své linie tvorby s válečnou tematikou. V r. 1919 začíná studovat u V. H. Brunnera na UPŠ a o rok později přestupuje na AVU v Praze do grafické speciálky k M. Švabinskému, kde ale nemá uspokojivý pocit z tvorby a po roztržce ze školy odchází společně s několika svými kolegy a kamarády. Zjišťuje, že se mu líbí: ""Konflikt tvarů, věcí a barev, a že i zátiší může být dramatem malby."" Východiskem jeho tvorby byl poetismus 20. let, s jehož generací sdílel i další proměny, ať už to byl neoklasicismus, braquovský monumentální kubismus a posléze i surrealismus. Na konci 30. let však u něj dochází k radikálnímu zvratu, při němž vystoupí dramatické složky příběhu a zdůrazní se expresívní úloha barvy. Ve čtyřicátých letech se v jeho díle opět objevují četné válečné motivy a obrazy městské krajiny. V padesátých letech pokračuje v městské tematice, včetně velkých panoramat rodného města, začíná s ilustracemi a gobelíny, objevují se první obrazy z budoucího volného souboru na téma cirků a artistů. Barevná hmota se stává prostředkem výstavby obrazu. V šedesátých a sedmdesátých letech je hlavním tématem jeho tvorby odysseovský cyklus. Příběhovost a symboličnost barvy staví jeho často tragicky motivovanou tvorbu do blízkosti Rouaultovy. Je expresivním koloristou a věčným experimentátorem, přičemž základním stavebním prvkem jeho obrazů je samotná barevná pasta ve vší své plastičnosti.
Autor viz T 1/44, V 1/129, B 1/512, Ch 1/111, NEČVU 1/53."