"Kombinovaná technika na papíře, 38 x 25 cm, rámováno, v paspartě, pod sklem, datace 1990, signováno dole uprostřed Jan Bauch 1990.
Významný český malíř, grafik a sochař mezinárodního věhlasu, který inspiroval svým dílem několik generací výtvarníků. Pochází z rodiny pražského řezbáře a pozlacovače, u kterého se v mládí vyučil řemeslu. Mezi lety 1914 - 16 navštěvuje UPŠ u prof. E. Dítěte. V Uhrách a v Rumunsku zažívá boje první světové války a své dojmy promítne do své linie tvorby s válečnou tematikou. V r. 1919 začíná studovat u V. H. Brunnera na UPŠ a o rok později přestupuje na AVU v Praze do grafické speciálky k M. Švabinskému, kde ale nemá uspokojivý pocit z tvorby a po roztržce ze školy odchází společně s několika svými kolegy a kamarády. Zjišťuje, že se mu líbí: ""Konflikt tvarů, věcí a barev, a že i zátiší může být dramatem malby."" Východiskem jeho tvorby byl poetismus 20. let, s jehož generací sdílel i další proměny, ať už to byl neoklasicismus, braquovský monumentální kubismus a posléze i surrealismus. Na konci 30. let však u něj dochází k radikálnímu zvratu, při němž vystoupí dramatické složky příběhu a zdůrazní se expresívní úloha barvy. Ve čtyřicátých letech se v jeho díle opět objevují četné válečné motivy a obrazy městské krajiny. V padesátých letech pokračuje v městské tematice, včetně velkých panoramat rodného města, začíná s ilustracemi a gobelíny, objevují se první obrazy z budoucího volného souboru na téma cirků a artistů. Barevná hmota se stává prostředkem výstavby obrazu. V šedesátých a sedmdesátých letech je hlavním tématem jeho tvorby odysseovský cyklus. Příběhovost a symboličnost barvy staví jeho často tragicky motivovanou tvorbu do blízkosti Rouaultovy. Je expresivním koloristou a věčným experimentátorem, přičemž základním stavebním prvkem jeho obrazů je samotná barevná pasta ve vší své plastičnosti.
Autor viz T 1/44, V 1/129, B 1/512, Ch 1/111, NEČVU 1/53."