"Olej na sololitu, 36 x 31 cm, rámováno, datace 1962, signováno vpravo dole J. Bornfriend 62.
Provenience:
Gummesons Kunstgallery.
Významný slovenský malíř židovského původu získával základní malířskou průpravu v soukromé škole G. Mallého a po příchodu do Prahy navštěvoval dva roky soukromou malířskou školu F. Kauska. R. 1929 se přihlásil ke studiu na AVU v Praze a po absolvování dvouleté přípravky nastoupil ve třetím ročníku do ateliéru Willy Nowaka. Během studií na akademii se věnoval malbě aktu a zátiší, kde vstřebával podněty kubismu a expresionismu a postupně docílil výraznějšího koloritu. S oblibou používal techniku tempery. Byl výjimečný talent a od prvního ročníku získával ceny Akademie. V ateliéru se seznámil s Endre Nemesem, který byl v následujících letech jeho nejbližším přítelem. Zajížděli společně často na Slovensko, kde měli rodiče. Oba navštěvovali ateliér sochaře Bernarda Redera a pomohli zprostředkovat jeho proslulou výstavu v pražském Mánesu roku 1935. Oba také vystavovali r. 1932 s Prager Secession v Krasoumné jednotě. O rok později se pak oba vydali do Paříže. Po návštěvě Paříže r. 1933, kde na něj nejvíce zapůsobila díla Marca Chagalla, André Massona a Amedea Modiglianiho se přiklonil k surrealismu a magickému realismu a spojoval prvky reálného světa se světem snů a představ. V polovině 30. let dostal několik zakázek na portrétování předsedů rady židovských starších v Praze a soubory portrétů zakladatelů Židovského muzea v Praze, které mu zajistily jistou proslulost i finanční zabezpečení. S Nemesem měli ještě společnou výstavu roku 1936 v Galerii Hugo Feigla a oba se stali členy v Umělecké besedě. Naposled společně vystavovali již v době bezprostředního ohrožení válkou r. 1938. Z Prahy uprchl do Berlína a odtud za dramatických okolností do Londýna, kde se později usadil natrvalo a změnil si jméno na Jacob Bornfriend (Bauerfreund). Za války pracoval manuálně jako brusič diamantů. Počátkem války maloval v Londýně radostnější náměty jako rozkvetlé stromy nebo dvojice milenců, ale ke konci války se vrátil k expresionistické malbě a surrealistickým kompozicím. Kromě malby se věnoval kresbě, grafice, koláži a také nástěnné malbě. V polovině padesátých let přijal zakázku na nástěnnou malbu školní knihovny Jeshivy (dnes London School of Jewish Studies). Vznikla tak velkolepá kompozice, která jazykem symbolů a židovských textů obrazově vyložila a převyprávěla deset nejdůležitějších židovských slavností. Ke konci 50. let se jeho malba přechodně vyvinula směrem k abstrakci, kombinující barevné plochy s výtvarnými znaky. Pro celou jeho tvorbu jsou typická zátiší a z figurálních námětů zejména groteskní figuríny a loutky jako odkaz surrealismu. V r. 1963 měl soubornou výstavu v NG v Praze a r. 1980 posmrtnou soubornou výstavu v Bedford Way Gallery, University of London Institute of Education. Z posmrtných výstav byla jednou z nejúspěšnějších výstava ""Jacob Bornfriend/ Jakub Bauernfreund (1904-1976): Bilder, Gouachen, Zeichnungen, Pastelle, Collagen und Graphiken"" v Bochumi v r. 1986 a výstava Jakub Bauernfreund: Natura morta v Galerii města Bratislavy (2008). Jeho díla jsou zastoupena v Tate Gallery v Londýně, NG v Praze, Slovenská národní galerie v Bratislavě, Leeds Art Gallery, stejně jako v privátních kolekcích."