Olej na plátně, 50,7 x 35,4 cm, rámováno, datace – okolo r. 1950, signováno vpravo dole Bazovský, zezadu opatřeno přípisem s určením.
Opatřeno odborným posudkem PhDr. Jána Ábelovského, CSc.
Provenience:
Z majetku zlínského lékaře MUDr. Dudka.
Obraz je typickým příkladem umělcovy tvorby závěru 40. let a začátku 50. let 20. století, kde základním tvořivým prvkem obrazů je tvar, příznačný je pro něj nespoutaný, odvážný kolorit a výjimečný sugestivní malířský rukopis. Zdůrazňuje jeho zvláštní baladičnost, drsnost i melancholii. Bravurně, bez patosu a zbytečných dramatických gest vytváří jakýsi archetyp slovenské země a jejích obyvatel. Pohrává si s motivy horských masivů, dolin či stromů, kde zároveň zasazuje člověka, ve kterém je vidět smutek, bolet i radost ze života.
Významný slovenský malíř a zakladatel slovenské výtvarné moderny, studoval v ateliérech u prof. V. Bukovace, M. Pirnera a J. Obrovského na pražské AVU, na akademii v Budapešti a ve Vídni. Podnikl řadu studijních cest po Dalmácii, Polsku nebo Maďarsku. Ve dvacátých letech si zařizuje v Turanech svůj první malířský ateliér, přesto však kreslí a maluje zvláště v plenéru. V první fázi tvorby impresionisticky zachycuje krajinu, pracuje s barvou a světlem.V třicátých letech se krystalizuje Bazovského směřování, po období akademických konvencí směřuje k monumentalizaci a dynamizaci kompozice skrz lyrizující uplatnění lineárního prvku a rytmizace obrazové plochy. Východiskem je kresba, linie, později je stylizace přenesena do malby. Od r. 1938 je v jeho díle patrný smělý autorský záměr představovaný nenapodobitelnou syntetickou zkratkou a osobitou barevností, ve které autor odděluje podstatné od nepodstatného. Jeho styl je expresivní, pevné tvary, plošnost a jasná obrysová kontura vyústily v druhé polovině třicátých let do kubizující stylizace. Od počátku čtyřicátých let převládá zemitá barevnost, částečně narušována kontrastem červených a zelených tónů. Plocha je členěna robustními kubizujícími tvary s přísnou konstrukcí kompozice. Bazovský rozvíjí tento typ i v padesátých letech. Jako hlavní motiv jeho díla je Slovensko - země a obyvatelé, které prostupují všemi jeho obrazy, bez ohledu na formální změny v jeho malířském rukopise. Podnikl řadu cest po Slovensku, kde se projevil jako chápavý a pozorný pozorovatel. Do jeho obrazů se tak promítají specifické slovenské horské masivy, doliny nebo nostalgické krajiny. Bazovského dílo není zakonzervovaným skanzenem etnografických zvláštností, ale nadčasový a stále aktuální příběh o krajině a člověku. Vystavoval hojně doma i v zahraničí, za všechny Praha (1935), Bienále v Benátkách (1936), Dům umění v Bratislavě (1942), Helsinky (1959), Budapešť (1963) aj. V Trenčíně je provozována Galéria Miloša Alexandra Bazovského.
Autor viz T 1/46, B 1/541, Ch 1/113.