Olej na hobře, 121 x 134 cm, rámováno, datace 1937.<br>Publikováno v autorově monografii:<br>Karel Srp, Václav Boštík, Praha 2011, text str. 77, repro str. 81, č. 15,<br>Z textu PhDr. Karla Srpa:<br>V žádném ze svých autoportrétů se Boštík neopakuje. Ozřejmoval si na nich různé stupně autostylizace, přecházející od objektivně věcné po romanticky sebezpytující. Autoportréty ostře kontrastovaly s obrazem zobecněných bust stojících na skříni ve školním ateliéru, pocházejícím ze stejného období. Poskytly mu podnět k malířskému aktu, nesoustřeďujícímu se na přesné, plastické, vykreslení tvaru, ale na postižení celku. Uvolněně promodelované kontrasty světla a stínu se odrážely od šedého pozadí. Boštík si záměrně vybral všední prostorový předěl, jenž nebyl významově nijak zajímavý. Na obraze se vzdaloval akademické školní malbě, kdy si za námět obrazu volil realistickou scénu.<br>Významný soudobý malíř a grafik, studoval kreslení a deskriptivní geometrii na ČVUT u Oldřicha Blažíčka, Cyrila Boudy aj. a AVU v Praze u Williho Nowaka. Po uzavření vysokých škol byl přeřazen do ateliéru Jakuba Obrovského. Jeho tvorba patří k vrcholným projevům lyrické abstrakce, pokračuje v tradici Josefa Šímy. Začátek jeho tvorby patřil realistickému zobrazení krajiny, postupně však stále více jeho tvorbu ovlivňovala abstrakce. Spolu se sochařem Janem Křížem vytvořil nerealizované návrhy oken pro chrám sv. Víta. Tato spolupráce ovlivnila jeho pozdější tvorbu - nové náměty starozákonní a apokalyptické. Padesátá léta v jeho tvorbě patří abstrahování a čistý elementární výraz. Díla měla bipolární řešení námětů - první byly lineární obrazy, využívající symetrického členění, a na druhé tvarující se shluky šedých modelovaných polí. Tyto dva přístupy jsou odrazem základu přírodních a hlavně vesmírných reflexí. Boštíkova tvorba je zastoupena ve stálých sbírkách předních českých a evropských galeriích i privátních kolekcí.<br>Autor viz T 1/82, TD 32, B 2/199, Ch 1/199, NEČVU 1/80.