Pastel na papíře, 35 x 35 cm, rámováno, pod sklem, datace 1977, signováno dole uprostřed Boštík 77.
Opatřeno odborným posudkem PhDr. Karla Srpa.
Z posudku PhDr. Karla Srpa:
Tato jemná, vytříbená kresba je významná z několika hledisek: pochází z období, kdy autor začal členit plochu přesně rozestoupenými liniemi, které záhy dostávaly „malířský“ ráz tím, že své představy převedl do techniky pastelu. Tento dočasný Boštíkův souběh dvou výrazných přístupů – lineárního a malířského, jimiž bývají členěny celé dějiny umění, měl pro něj zásadní význam: přešel od racionální k emotivní stránce, která se zejména u pastelů začala po druhé polovině sedmdesátých let více projevovat. Monochromní, horizontálně členěný pastel, vytvářející pravidelnými rozestupy rovnoměrně se vlnící pole, je z období autorových vertikálních či horizontálních rýhování. Vyjádřit linii odhmotňujícím se a zhmotňujícím barevným polem se stalo Boštíkovým hlavním úkolem, i když někdy je z jeho obrazů patrné, že měl tužkovou podkresbu, pak velmi záhy od ní upustil, měl tento řád v sobě. Kresba pochází z Boštíkova římského pobytu, kdy spolupracoval s Galerií Altro. Její význam je o to větší, že ji získal během pobytu v listopadu 1977 malíř Achille Perilli, Boštíkův dlouhodobý přítel, jehož obraz měl opřený ve svém ateliéru. Boštík se tehdy zabýval tužkovými kresbami, kresbami barevnými tužkami a kresbami barevnými fixy. Pastel do jeho práce postupně pronikal, a na této kresbě již lze vidět, jak svou myšlenku stejnorodosti, jednolitého, avšak vnitřně členěného pole, dokázal pevně uchopit. Propojil transcendentální meditace o podstatě světa s aktuálními uměleckými proudy, zejména s minimalismem předcházejícím v Itálii do konceptuálních poloh.
Obzvláště z dnešního hlediska se projeví mimořádná, ztišená barevná intenzita pastelu, jehož vytříbenost je patrná při hlubším vhledu.