Uhel na papíře, 29,5 x 41 cm, rámováno, v paspartě, pod sklem, signováno vpravo dole V. Brožík.
Posoudila a pravost potvrdila PhDr. Naděžda Blažíčková – Horová.
Nejvýznamnější český umělec své doby, představitel české historické malby a portrétista, studoval u A. Lhoty a E. Lauffra na pražské AVU, pak v Drážďanech, Mnichově a nakonec i v Paříži, kde se usadil. V r. 1878 získal totiž na pařížském Salónu první zlatou medaili a vzápětí se tam oženil. R. 1896 byl jako jediný český umělec zvolen členem Francouzské akademie mezi čtyřicet nesmrtelných a ve stejnou dobu byl císařem Františkem Josefem I. povýšen do šlechtického stavu. Brožík patřil k oficiálním malířům Rakouska-Uherska a byl nejznámějším českým umělcem poslední čtvrtiny 19. století. Největší úspěchy zaznamenal se svými kolosálními historickými obrazy pro široké publikum, jež putovaly po prestižních výstavách Evropy a byly vystavovány také samostatně. Kromě historické malby vyznačující se precizní příběhovostí Brožík vynikal v žánrech portrétu a historického portrétu. Rámec umělcovy činnosti tvořilo také oživení role dějinné malby v kultuře národa, usilujícího o politické uplatnění. Aktualizace i politické implikace v Brožíkových obrazech zůstávaly ovšem loajální vůči habsburské dynastii. V žánrové malbě se Brožík specializoval na interiérové výjevy z měšťanské společnosti, kde se mu dařilo mistrovsky sladit formu s obsahem. Jinou jeho úspěšnou specializaci představoval vesnický žánr v tradici J. Bretona. Malířovy svěží skici z plenéru, stejně jako některé portréty svědčí o jeho smyslu pro moderní realismus. Brožíkovo velkolepé malířské dílo se těší značnému sběratelskému zájmu.
Autor viz T 1/103, TD 35,222, TB 5/90, B 2/343, NEČVU 1/91.