Olej na kartonu, 46 x 32 cm, rámováno, datace – 90. léta 19. století. Opatřeno odborným posudkem PhDr. Naděždy Blažíčkové – Horové. Autor obrazu zaznamenal svou jasně poznatelnou technikou malby život obyčejného člověka v jeho chvilce odpočinku a rozjímání. Václav Brožík zde zobrazil sedláka, opřeného o zídku, jak přemítá, odpočívá s nohou přes nohu, s chodidlem vyzutým ze svých typických dřeváků. Brožík často při svém francouzském pobytu vyjížděl z Paříže ven na venkov, například do Normandie či do Bretagne, a tak se nám námět přímo tematicky nabízí zařadit právě do některého z těchto regionů. Atmosférické světlo napovídá, že výjev se odehrává k večeru dne, kdy je velká část práce hotová, a tak i ten z nejsilnějších si může chvíli oddychnout. Světlo padá na část tváře může a zvýrazňuje tak jeho ztrápené rysy a unavené oči. Klobouk chrání obyčejně muži tvář před denním sluncem, v zachycené chvíli je již pokrývka hlavy spíše estetickým doplňkem. Sluneční svit ohřívá svými zbytky paprsku bělavou zídku stavení a stejně jako muž, je i Slunce u konce své dnešní služby. Co se týče barevnosti, je celá vedena v hnědavých tónech. Brožík zde barvou vymodeloval kýženou hmotu a jemnými detaily záhybu šatu dotváří výsledný výtečný efekt. Nejedná se o dílo akademického stylu, autorova finesa je zde naopak vidět právě v nakládání s podaným námětem a světelností barev, jenž výtečně vytvářejí stanovenou atmosféru. Brožík se v díle předvedl, jak jako mistr zachycení nálady, tak mistr v zacházení s barevnou hmotou.