Téma předloženého díla, představující vodní plochy v rovinaté krajině, bylo v Bubákově tvorbě první poloviny padesátých let poměrně frekventované a malíř obdobné náměty zpracovával jak ve velkých reprezentativních plátnech, tak i v menších studijních pracech. Horské pásmo uzavírající scénu bylo někdy nižšího charakteru, jak vidíme na dvou Pohledech na Krkonoše od Mladé Boleslavi z roku 1853, později se pohoří zvedala až do výše alpských monumentů, jak lze spatřit na předložené práci. Také výrazná barevnost krajiny, často představené ve světle zapadajícího slunce, byla pro tuto skupinu prací signifikantní.
Jezerní krajina v podhůří Alp zaujme bravurním malířským rukopisem i obrovským citem pro kompozici a barevnost. Umělec zaznamenal ideálně vystavěnou scenérii, alpské velikány citlivě vyvážil stavbou kostela s vysokou věží a stromy, k působivosti výjevu přispěly vedle podvečerní ztišené atmosféry i drobné motivy, jako můstek přes rameno jednoho z rybníků, drobná figurální stafáž i další vesnický kostelík v dáli. Úvozová cesta, stáčející se k vesnici, byla jedním z oblíbených Bubákových motivů. Způsob malby přírodních jednotlivostí, zvláště stromů a drobné vegetace v popředí, je detailní a pečlivě provedený. Pro umělce typické tóny tohoto období - oranžovo žluté zbarvení krajiny, modré nebe i temně zelená vegetace – našly v této práci výrazné uplatnění, barevně harmonické řešení celé scenérie pak umocnilo ztišenou, poklidnou náladu večerní krajiny. Plátno je signováno vlevo dole ABubák, přičemž A a B jsou spojeny v ligaturu, jak to autor často používal.
Bubákova Jezerní krajina v podhůří Alp, práce vyzrálého malířského stylu, je kvalitní malbou z poloviny padesátých let 19. století, zachycující sugestivně pojatou atmosféru večerní krajiny.