Olej na lepence, 70 x 100 cm, rámováno, datace 1911, signováno vlevo dole Oto Bubeníček 11.
Posoudil a pravost potvrdil PhDr. Mgr. Michael Zachař.
Český krajinář, pocházející z uměleckého prostředí, jeho otec se věnoval hudbě a starší bratr studoval na pražské akademii. Na střední škole bydlel u svého staršího bratra a s napětím poslouchal jeho kumpány z akademie Jožu Uprku nebo Jaroslava Věšína. Od počátku ho to lákalo k paletě, ale díky prospěchu nemohl nastoupit na uměleckoprůmyslovou školu, takže se musel začít sám živit. Díky kreslířskému talentu byl přijat jako učeň za plat do Haasova grafického závodu, kde se věnoval litografii. Díky nepopiratelnému talentu byl ředitelem závodu přemístěn k bratrovi do oddělení malby, kde se mladý Ota Bubeníček našel. R. 1892 se rozhodl opustit jistý výdělek a s úspěchem se ucházel o místo na akademii, kde si ho na základě jeho krajin vybral prof. Julius Mařák. Mezi jeho spolužáky patřili A. Kalvoda, J. Honsa, R. Havelka, J. Plaský, J. Král a J. Ullmann. Mařák své studenty chválil i káral a práce odměňoval doutníky, pokud se mu práce líbila více, dostal jeho student doutník větší, pokud méně, dostal malé seňoritas. Ota Bubeníček během studií získal tři stipendia za nejlepší školní práce. Díky udělení malířských stipendií netrpěl hmotnou nouzí a vydal se r. 1903 malovat na čtyři měsíce do Dubrovníku a pak na podzim do Itálie. V r. 1905 mu bylo uděleno Hlávkovo absolventské stipendium a odjel studovat do Paříže, Brugg, Bruselu, Antverp a Amsterodamu. Jeho pojetí krajiny navazuje na neoimpresionistickou linii české malby. Plastické a tvárné tendence v jeho tvorbě, blízké dekorativní stylizovanosti z přelomu století, ho uvádějí do souvislosti s německými krajináři z Worpswede. Maloval Beskydy a okolí Horní Bečvy, kde ho zaujaly zachovalé rázovité dřevěné valašské chalupy s širokými zemanskými fojty pod starými lípami a habry, s pilami a mlýnci. Často zachytil neporušený ráz krajiny s mnoha lidovými stavbami, a proto etnografové často vyzdvihují dokumentární hodnotu jeho díla. Jeden z jeho prvních obrazů z Beskydska byl vystaven na mezinárodní malířské výstavě v Mnichově. Pak se zahnízdil na chvíli nedaleko Písku, odkud vyjížděl malovat jihočeskou krajinu. Tyto obrazy pak vystavoval v pražském Topičově salónu. Během první války byl přidělen jako vojín na restaurování Assamových fresek v Chrámu sv. Mikuláše. Ve dvacátých letech maloval Pošumaví a Krkonoše a některé jeho obrazy zakoupila ministerstva a prof. Kotěra jeho obraz Lomnický štít doporučil na Československé velvyslanectví v Berlíně. Vystavoval na četných výstavách, např. Praha, Plzeň, Hradec Králové, Pardubice, v zahraničí Vídeň, Mnichov, Drážďany, Lipsko, Karlsruhe, Lipsko, Stuttgart aj. V r. 1937 byl jmenován čestným členem Jednoty umělců výtvarných, v r. 1947 obdržel krajinářskou cenu Františka Kavána za obrazy Vožicka a v r. 1952 získal cenu Josefa Mánesa za celoživotní dílo.
Autor viz T 1/113, TD 36, V 1/339, NEČVU 1/95.