Olej na plátně, 90 x 110 cm, rámováno, datace 1915, signováno vlevo dole Vlaho Bukovac, č. soupisu 947.
Publikováno:
Uchytil Kružič Vera, Vlaho Bukovac, Život i dielo 1855–1922, Nakladni zavod Globus, Zagreb, 2005, str. 415, soupis č. 947.
Chorvatský malíř historických výjevů a portrétista, vlastním jménem Vlaho Fagioni. Od dětství byl dalmátský malíř dobrodružné povahy. Ve svých deseti letech, roku 1866 odjel se svým strýcem do New Yorku. Bohužel jeho strýc zemřel, a tak se na nějakou dobu Vlaho ocitl v nápravném zařízení. Po čtyřech letech strádání se Bukovac vrací do svého rodného města. Než se dostává ke své zásadní cestě do Paříže, stává se Bukovac mimo jiné námořníkem. Rok života strávil v Peru a určitý čas také v San Franciscu, kde si přivydělával jako občasný malíř a započal tam i svou portrétní tvorbu. Ve svých dvaadvaceti letech mladý samouk přesídlil do Paříže, původně se záměrem studovat u Jaroslava Čermáka, který však bohužel záhy zemřel. Bukovac tak začal navštěvovat École des Beaux Arts, ateliér Alexandra Cabanela, předního reprezentanta akademické malby a stálého porotce pařížských Salonů. První Bukovacova malba na Salonu byla inspirována Čermákovou tvorbou (Černohorka na obraně), taktéž zde i poprvé vystavil jeden z portrétu, a to Mme comtesse de C. Na pařížských Salónech upoutával svými obrazy z prostředí Černé Hory a Hercegoviny, příznivě byly přijímány jeho akademicky koncipované malby s tématy starořeckými či biblickými a samozřejmě jeho portrétní umění. V roce 1879 vystavil na Salonu dílo Černohorka s píšťalkou, které posléze nabídl a prodal černohorskému knížeti, jehož rodinu později portrétoval. Bukovacovo renomé výtečného historického malíře a portrétisty mu zajistilo velký odbyt i mimo Francii či Dalmácii, a to ve Velké Británii. Na výzvy svých přátel se posléze vrátil domů, aby stanul v čele záhřebské akademie a za dobu pětiletého působení v Záhřebu namaloval mimo jiné i oponu pro tamní divadlo. V roce 1903 Bukovac přesídlil do Prahy, kde strávil zbylých 20 let svého života jako profesor na Akademii výtvarných umění. Co se týče malířovy portrétní tvorby, v začínajících letech pražského pobytu se mohl obracet jen do středu vlastní rodiny, či mezi studenty a pracovníky akademie; hned v r. 1903 portrétoval např. jejího tajemníka p. Koubleho. Postupně pak však získával i jiné klienty a vůbec se stal součástí pražské kulturní obce. Jeho žáky byli mimo jiné Bohumil Kubišta, Emil Filla, Václav Špála, Antonín Procházka, o pár let později také Josef Šíma. Kromě profesorské činnosti na akademii se věnoval, jak volné tvorbě, tak portrétní práci. Za pobytu v Praze získal mimo jiné i jihoslovanské oficiální zakázky, např. v Bělehradu portrétoval krále Alexandra. Jeho tvorba prošla mnoha fázemi, od realismu, přes impresionismus, až po symbolismus a modernismus. Věnoval se zejména portrétům, ale i přírodním či historickým výjevům, kde uplatňuje velmi realistickou kresebnost vyvedenou ve světlých rozmanitých barvách. Tři roky po jeho smrti, v roce 1925, byla z popudu Jana Dědiny v Praze Krasoumnou jednotou uspořádána rozsáhlá posmrtná výstava jeho děl. Kromě velkého úspěchu Bukovace na českých aukcích patří autor stále k ceněným také ve své domovině, v Chorvatsku.
Autor viz T 1/115, V 5/349, TB 5/213, B 2/386, NEČVU 1/96.