Olej na plátně, 49,5 x 42,5 cm, rámováno, datace 1917, signováno vpravo dole Vlaho Bukovac Praha 1917.

Posoudila a pravost díla potvrdila PhDr. Šárka Leubnerová.

Rodák z Dubrovníku, Vlaho Bukovac, se během svého života stal jedním z nejvlivnějších chorvatských malířů s mezinárodním přesahem. Studoval na pařížské École des Beaux-Arts, kde si osvojil akademickou malbu, ale záhy začal do svých děl vnášet živější barevnost, volnější tahy a později i prvky impresionismu. Bukovac působil v řadě evropských měst, včetně Paříže, Záhřebu, Vídně a Prahy. Právě v Praze se v roce 1903 stal profesorem na Akademii výtvarných umění, kde ovlivnil celou generaci českých malířů, přičemž někteří z nich působili i ve slavné skupině Osma. Bukovac si vydobyl mezinárodní renomé především ve svém pojetí ženské figury, kdy zkoumal různé odlesky světla, měkkost i tón pleti. Během období první světové války se věnuje sérii rodinných portrétů, kdy mu jako hlavní protagonistky sedí jeho dcery nebo manželka. Právě z tohoto období pochází i nabízený obraz Dámy v šátku, kdy mu modelem zřejmě seděla právě jeho manželka. Portrét je zasazen do ateliéru Vlaha Bukovače, kde tou dobou vznikala většina jeho obrazů. Malíř zachycuje půvabnou ženu, jež se halí do světle šedého šátku, ze kterého na nás vykukuje její obličej se světle hnědými vlasy. Autor zde soustředí pozornost především na jemnou modelaci inkarnátu a na světelné působení barev, kdy tvar je modelován pomocí barevných tahů, které se v jednotlivých partiích vzájemně opticky propojují. Právě v této práci se výrazně uplatňuje koloristická metoda typická pro Bukovacovo pražské období, kdy postupně rozvíjel vlastní podobu divizionismu a pointilismu, která nevycházela pouze z mechanického dělení barev, ale především ze snahy zachytit světlo a jeho proměny na lidské pokožce, látce a okolním prostoru. V předloženém obraze je tento princip patrný zejména na tváři a světlé drapérii, kde se vedle bílých a šedých tónů objevují teplé okrové, růžové a načervenalé akcenty. Právě cit pro koloristické nuance a schopnost zachytit živost lidské pokožky patřily k nejvýraznějším Bukovcovým přednostem pražského období.