"Kvaš na papíře, 30 x 29 cm, rámováno, v paspartě, pod sklem, datace – 1973, signováno vpravo
dole Z.Burian.
Publikováno:
Pionýrská stezka, ročník IV, vydání č. 20, obálka.
Vynikající český malíř a ilustrátor, studoval u J. Obrovského na AVU v Praze. První knihu opatřil ilustracemi již v r. 1921 a od té doby ilustroval ohromné množství knih a časopisů. Proslul jako ilustrátor dobrodružných knih pro mládež od K. Maye, D. Defoa, R. Kiplinga, J. Londona nebo E. Štorcha. Osudovým pro něj bylo setkání s doc. J. Augustou, díky kterému se začal věnovat rekonstrukcím vyhynulých pravěkých tvorů, které zasazoval do prehistorických krajin. Právě tato tvorba mu přinese mezinárodní popularitu i uznání od odborné veřejnosti, zejména zahraniční. Burianova mimořádná síla spočívala zejména v naprosté precizi techniky kvaše. Známý burianolog Aleš Durčák Burianovu techniku vystihl těmito slovy: ""V ilustracích se setkáváme s ""rozmáznutými"" technickými grify, s rozpíjením ploch a se symbolickými náznaky krajinného prostředí. Narůstají hladké modelace těl, ryze burianovské mlhy či rozpitá příroda - to vše doplňováno polostínovými efekty. Právě přebíjení plochy mnoha ostrými detaily, často iracionálními, kdy perspektiva světla nemá v ilustraci svou přísnou logiku, je jedním z nejdominantnějších rysů Burianova mistrovství. To, že jedna část ilustrace je malována švihem, jen náznakem, že jeden detail je zahalen do mlhavé atmosféry, zatímco další detail ostře vystupuje z obrazu, že do očí bijící kontrasty jsou střídány s měkkými doteky štětce, to vše je na první pohled nelogické, dalo by se říci až hříšně svévolné."" Věnoval se ale také realistické portrétní malbě. Burian uspořádal řadu výstav, např. Mánes, Galerie Václava Špály nebo Výstavní síň Albatros. Jeho dosud nejkomplexnější výstava proběhla v Jízdárně Pražského hradu v r. 2005. Od r. 2011 má Zdeněk Burian vlastní muzeum ve Štramberku.
Autor viz T 1/119, TD 37, V 5/352, Ch 1/242."