Olej na plátně, 31,5 x 37 cm, rámováno, datace 1939, signováno vpravo nahoře K. Černý Š 39.

Opatřeno odborným posudkem PhDr. Rey Michalové, Ph.D.

Z posudku PhDr. Rey Michalové, Ph.D.:

Posuzované dílo „Bar“ je autentickou, doslova rouaultovsky expresivně cítěnou, komorní prací Karla Černého, velkého solitéra české moderní malby, jeho tvorba rozvinula odkaz zakladatelské generace skupiny Osma a umělecké avantgardy dvacátých a třicátých let. Řadí se po bok tak umělecky vyhraněných osobností jako Jan Zrzavý či František Tichý. Dílo Karla Černého je v?českém moderním umění malířskou paralelou existencialismu. Dokonce autor vyjadřoval tuto náladu daleko dříve, než se v?Čechách existencialismus stal módou – již od poloviny 30. let.

Karel Černý byl obdařen velkým malířským talentem, ale musel se ke svému životnímu cíli tvrdě probojovat. V?patnácti letech nastoupil do učení na tiskařského mechanika, v roce 1929 získal výuční list. Během studia chodil do večerních kurzů kresby a malby u malíře J. Kutmana. Rok navštěvoval Ukrajinskou akademii v?Praze (I. Kulc). Teprve druhý pokus o přijetí na Akademii výtvarných umění v?Praze byl úspěšný. Dosáhl toho tak, že počkal se svými díly před budovou Akademie na profesora Jakuba Obrovského a sdělil mu své největší přání stát se malířem. Po půlhodinové rozmluvě v?profesorově ateliéru byl přijat do druhého ročníku Obrovského školy. Jeho nejranější zachované obrazy z?první poloviny třicátých let vycházejí z?pochopení postimpresionistické francouzské tradice. Charakteristické je také rané autorovo soustředění se na téma portrétu, v?duchu symbolického expresionismu. Počátky Černého díla však znejasňuje to, že autor v?roce 1934 většinu svých prací, které do té do namaloval, zničil.

Studia Karla Černého na AVU jsou ohraničena léty 1933-38. V?roce 1936 se poprvé účastnil jako host výstavy S.V.U. Mánes. V?roce 1937 byl zastoupen na výstavách v?Neapoli a v?Sofii. O rok později vystavoval v?Galerii moderního umění v?Paříži, m. j. spolu s?F. Kupkou, G. Karsem, J. Zrzavým a O. Kubínem. Je možné, že již tehdy navštívil Paříž. Obrazy „Zahrada v?noci“ (AJG Hluboká) a „Velký bar“, oba z?roku 1936, zahajují sérii nejslavnějších umělcových pláten s?motivy nočních zahrad, restaurací, barů a kaváren s?lampiony.

K?tomuto souboru se řadí i posuzovaný obraz „Bar“ z?roku 1939, ztvárňující Černého životní téma, které zachycuje vyhrocený vnitřní obsah týkající se existencionálních otázek lidského bytí. Je výjimečným dokladem umělcovy typické „tiché malířské melancholie“, vyplývající z?jeho uzavřené povahy. Ačkoliv to může působit překvapivě, Karel Černý nepil alkohol, „rozhodně ne v?množství, jaké by bylo souměřitelné s?mýtem o bohémských malířích – pijanech“ (V. Lahoda). V?barech spíše z?povzdáli sledoval „lidskou komedii. Právě v?lokálech a zahradních restauracích nacházel všechny podstatné vjemy ke ztvárnění nejrůznějších existencí, ztracených v?příšeří, jen trochu modulované barevnými světly, „chutnajících ostré doušky života“.

Posuzovaný obraz „Bar“ je dílem sugestivně vystavěným z?hutné barevné matérie. Jak přesně vystihl V. Lahoda, „je to právě hmotná a současně snivá stránka Černého barevnosti, která (…) vytváří paralelní linii existence obrazu. Ten má svůj námět, ikonografii, ale také proměny vlastní malířské hmoty, která jen podtrhuje tajemnost jeho tvoření a vzniku“. Hutná pastóznost a rustikálnost rukopisu přesně odpovídá Černého představě, že barvy se musely „krájet“.

Obraz „Bar“ můžeme interpretovat jako neobyčejně jímavé zachycení autorova snu o komunikaci mezi lidmi, ztělesnění jeho touhy po společenství a pochopení, která však paradoxně vedla k?ještě většímu pocitu cizoty v?tomto světě.