Olej na plátně, 40 x 60 cm, rámováno, datace – 70. – 80. léta 19. st., signováno vlevo dole A.Chwala.
Posoudil a pravost potvrdil PhDr. Mgr. Michael Zachař.
Opatřeno odborným posudkem PhDr. Šárky Leubnerové.
Komentář PhDr. Šárky Leubnerové:
Předložená krajinomalba, představující tiše plynoucí řekou, nad níž se zvedá vysoká skála, je dílem českého krajináře druhé poloviny 19. století Adolfa Chwaly. Předložený obraz idylické nálady v říční krajině náleží k vynikajícím ukázkám tohoto souboru. Promyšlená kompozice představuje údolí s řekou, uzavřené z jedné strany skalami a vysokými stromy. Pro Chwalova díla typické zastíněné popředí scény a akcentovaný prosvětlený střední plán zesilují vnímání prostorové hloubky v obraze. Sumárně pojatá vegetace v bohaté škále zelených a hnědých tónů s akcenty světelných reflexů odpovídá Chwalovu malířskému výrazu tohoto období. Krajina je plná bravurně zachycených detailů, výtečnou malířskou zkratkou je zvládnuta stafáž (postava pradleny s malou dívkou), která byla tradiční součástí krajin. Předložená práce je kvalitní ukázkou Chwalovy tvorby přelomu sedmdesátých a osmdesátých let 19. století, dílem suverénního malířského rukopisu, představujícího v působivé atmosféře poklidnou, až melancholickou náladu letního dne u řeky.
Významný český krajinář, který studoval na pražské akademii u profesora Maxmiliána Haushofera, kde si osvojil mimořádný cit pro obrazový prostor, detail a barevnost. V raném díle se zaměřoval na idealizované krajiny, ale díky svým virtuózním pozorovacím schopnostem a přesvědčivému zobrazení svou tvorbu postupně směřoval k realističtějšímnu konceptu. Kolem roku 1860 se v jeho tvorbě objevují první alpské motivy plné jasných barev a typického malířova rukopisu. Od roku 1866 přesídluje natrvalo do císařské Vídně a Alpy jeho plátnům výrazně dominují. Zachycuje horské potoky a jezera pod horami zahalené v šedých mračnech, rovinaté krajiny s řekami nebo tůněmi a záběry do lesních interiérů. V některých dílech tohoto období také experimentuje s náladou a stylizací. Často se však vracel za přírodními motivy do povodí Vltavy a Sázavy, na Šumavu k Otavě a na jižní Moravu k Břeclavi, Vranovu nad Dyjí a Lednici, ale mířil i do Bavorska. Pozoruhodnou kapitolou jeho krajinářské tvorby jsou nokturna - krajiny v nočním přítmí ozářené měsícem v úplňku, prosvítajícím mezi mraky a odrážejícím se na klidné vodní hladině s jasně čitelnými detaily na pobřeží. V pozdní tvorbě od poloviny osmdesátých let a v devadesátých letech pracuje s výraznějšími kontrasty světla a stínu, škálou barevných skvrn a vzdaluje se od veristických maleb předchozího období.
Autor viz T 1/403, TB 6/555, B 3/26.