Olej na plátně, 25 x 32,3 cm, rámováno, signováno vpravo dole COROT VENTE, zezadu opatřeno pozůstalostní pečetí.
Publikováno:
Alfred Robaut, L´ouvre de Corot, Cataloque raisonné et illustré, Paris, 1905, vol. 3, č. kat. 2193.
Camille Corot se narodil do zámožné rodiny a tak nikdy neměl nouzi o finanční prostředky, na rozdíl od svých mnohých současníků. Až ve svých 26 letech, roku 1822, Corot přemluvil své rodiče, aby se mohl dát na dráhu umělce a také si vyprosil rentu 1 500 franku ročně. Tétož roku Camille Corot nastupuje do ateliéru malíře Achilleho Etna Michallona (1796-1822). Michallon Corota učil v duchu neoklasicismu a vybízel svého žáka k tvorbě v plenéru, ve volné přírodě. Michallon také Corota vzal do městečka Merlotte, které se stalo uměleckým prostorem pro stejnojmennou skupinu, která předcházela tzv. Barbizonské škole, jíž byl později Corot součástí. Po smrti svého učitele přešel Corot do učení k Jeanovi-Victorovi Bertinovi, který byl shodou okolností učitel jeho předchozího učitele. Betin, jako jeho předchůdce, učil Corota neoklasicistnímu stylu a historické krajině. Byl to právě J. V. Bertin, který navedl Corota k práci v lese ve Fontainebleau. Corot se tak stal prvním malířem, který navštěvoval městečko Barbizon. V době Corotova uměleckého nástupu bylo krajinářským městem číslo jedna město Řím. Není tedy náhodou, že první zahraniční cesta umělce vedla právě sem. Do Říma se Corot vydal v roce 1825. Z Corotova dopisu příteli se dozvídáme o bezmocnosti zachycení palety světla, které věčné město nabízelo. Z tohoto období pochází obrazy jako Pohled z malířova okna na římské střechy či vrchol tohoto období v podání pohledů na Koloseum či Forum Romanum. Z Říma Camile Corot také poprvé roku 1826 posílá své obrazy na Salón do Paříže, šlo o obrazy Most v Narni a Římskou Campagnu. Corot za svého života navštívil Itálii celkem třikrát. Po první zahraniční cestě se Camile Corot vrátil do Francie, blížeji do Chartres, kde namaloval jeden ze svých vrcholných obrazů svého nejstaršího tvůrčího období, a to Katedrálu v Chartres. V roce 1831 Corot namaloval slavnou Hagar na poušti, a od té doby pravidelně obesílal Pařížský Salón historickou krajinou. V Salónu vystavoval pravidelně každý rok mytologické nebo biblické výjevy v krajině, komponované v Poussinově stylu a krajinomalby malované v ateliéru podle skic provedených v přírodě. V roce 1846 malíř obdržel Řád čestné legie. Teprve v r. 1849 vystavil Corot v Salónu studii z plenéru (Koloseum). Posléze se jeho dílo stávalo stále více uznávaným a následně se Corot stal i členem poroty Salónu. Roku 1855, v rámci pařížské expozice obdržel umělec první cenu a obraz si od něho posléze koupil i sám Napoleon III. Vedle své oficiální tvorby Corot však paralelně tvořil intimní témata, motivy z plenéru nebo drobné krajiny a podobizny, jež sám nepovažoval za definitivní díla. Svým zaujetím pro světlo a realistické podání se stal Camille Corot zakladatelem moderní intimní krajinomalby. Ve svém raném období umělec pomocí světla a stínu modeloval plastické tvary, ve vrcholném období se obrysy rozplývají a krajinu zahaluje stříbřitý opar. Svým řešením vztahu světla a barvy působil Corot na impresionisty, přestože nikdy nedošel k impresionistické analýze světla na čisté barevné tóny. Corot se však přiblížil impresionistickým obrazům svým koloristickým citem a volným skvrnovitým malířským rukopisem. Na konci svého života Camille Corot vytvořil mimo jiné i množství portrétů a studii postav, zejména ženských. Umělec za svůj život vytvořil něco přes 3000 děl. Co se týče jeho stylového zařazení, je často spojován s Barbizonskou školou, se kterou sympatizoval, ale přesto se s ní nikdy úplně neztotožnil. Celý život byl velice nápomocný svým nemajetným přátelům a účastnil se mnohých charit či sám přispíval potřebným jedincům. „Papá“ Corot, jak se mu přezdívalo, byl velice oblíbeným a milovaným občanem Francie.
Autor viz TB 7/449, B 3/179.