Olej na dřevě, 39,5 x 50 cm, rámováno, datace – okolo r. 1910, signováno vpravo dole Jan Dědina.
Malíř v tomto obraze využil oblíbeného motivu přímořského pobřeží, a to se vším, co nabízí, od samotné vodní plochy, po lidské radovánky a kulturu. Jan Dědina, v popředí obrazu, podal divákovi pohled na místní dámy, které si v odpoledním čase přišly pohovořit s vrstevnicemi, pobýt na pláži a zúčastnit se místního kulturního života. Malíř blížeji zachytil dvě z těchto dam, které jsou v čilé konverzaci a shlížejí z horní části pláže na celou šíři moře, možná vyhlížejí nové horizonty. V pozadí hlavních aktérek, se krčí další postavy, hrající si v písku, posedávajíc v pohodlí pláže a užívající si všeho, co nabízejí plnými doušky. Obraz vládne umírněnými a pevně danými barvami, jež utvrzují v pocitu přímořského počasí, jakoby divák cítil mořský vánek. Celý výjev je ohraničen rovnou, horizontální linií moře samotného, které pláž obepíná a stanovuje hranice, a nejen to, je pomyslným horizontem budoucích událostí. Jan Dědina se v daném obraze projevuje jako mistr figurálního motivu a dává divákovi pocit že se stává součástí zobrazeného dění.
Malíř, ilustrátor a kreslíř portrétista, studoval u F. Ženíška na UPŠ a M. Pirnera na AVU v Praze, sochařství studoval u J. V. Myslbeka. V roce 1895 přijíždí do Paříže, kde pracuje patnáct let. Zpočátku spolupracoval s maďarským malířem M. Munkácsym. Převážná část jeho tvorby byla věnována ilustracím pro časopisy. Věnoval se také návrhu plakátů. Vystavoval v pařížských Salonech a roku 1903 byl přijat za člena Salonu. Společně s Albertem Besnárdem pracoval na výzdobě stropů v Malém paláci na Champs Elyseés a na hlavním stropu Divadla francouzské komedie. Ve své ilustrační tvorbě navázal na Maroldovo pojetí ilustrace a Muchův secesní dekorativismus.
Autor viz T 1/153, TD 43, 222, V 1/530, 5/419, TB 8/534, B 3/423, Ch 2/35, NEČVU 1/122.