Olej na plátně, 34,6 x 65,4 cm, rámováno, signováno vpravo dole Derain.

Provenience:

Lucien Lefebvre-Foinet, Paříž, poté prodej Deburaux et Associés, 2009 a dále Sotheby´s.

Publikováno:

M. Kellermann – André Derain, Catalogue raisonné, vol. III, Paris, 1999. No. 1317, s. 5.

Světoznámý francouzský malíř a scénograf. Studoval na Académie Carriére, kde se seznámil s H. Matissem. Po roce 1900 měl společný ateliér s M. Vlaminckem. Oba se inspirovali tvorbou Vincenta van Gogha, který měl v době jejich prvotního zanícení pro malbu velkou retrospektivní výstavu. Derain v tomto období vnucuje barvě melancholickou ztlumenost, sceluje barvu, nanáší jí v širokých plochách nebo v drobnějších oddělených skvrnách, čímž se více přibližuje pointilistickému divisionismu. Mezi lety 1905-1907 byl Derain jedním z předních tvůrců fauvismu, kdy barvu ve svých obrazech přirovnával k dynamitu a patronám. Později se ve své tvorbě obrací ke klasičtějšímu pojetí malby, kde se uplatňuje v rozličné paletě žánrů. Jeho schopnost ukáznit se v malbě ho výrazně vyčleňuje z fauvistického programu ostatních tvůrců. Jeho malby jsou monumentální, ale přitom velmi dekorativní. Po roce 1907 se seznámil s P. Picassem a G. Braquem. Při hlubším seznámení s tvorbou P. Cézanna se Derainův rukopis opět mění, jeho obrazy mají přísnější konstrukci a tlumí se i jejich barevnost. P. Picasso přivádí Deraina k černošské plastice, která Deraina stylově formuje a díky hlubokým znalostem v této tematice začíná nechávat ve svých obrazech promlouvat kubismus. Ve svých prvních kubistických krajinách ještě nerozbíjí uzavřenost formy ani prostoru, temné a kalné tóny se drží v blízkosti místních barev a konstruktivní duch, ovládající tvorbu jim dává metodu i techniku. V jeho dalších dílech však nikdy nemizí klasická malba, byť jí dosahoval zjednodušováním a koncentrací formy, jasností kontury a zřetelným určením a důrazem lokální barvy. André Derain v díle plně nechal promluvit svůj fauvistický duch, dílo je skutečně vedeno barevností a jednoduchostí formy, jejíž barevnost není plně svázána s realitou, ale je můstkem k emoční výpovědi. Potemnělá atmosféra přístavu v Gravelines na severu Francie. Podvečerním světlem potrhuje tuto atmosféru a linie, která je zosobněná podélnou cestou vedle řeky směrem k samo přístavnímu městu, nám otevírá hloubku perspektivy díla. Autor do prvního plánu plátna včlenil chodce s košíkem, cestujícího do města jako centra kultury a obchodu. Tato postava je vyvedena náznakově, v barevných tazích, a přesto nic neztrácí na své realitě vnímané divákem. Oproti tomu další plány, které zaujímají námětem přístavního ruchu, plujících lodí a městské zástavby v pozadí, jsou provedením preciznější a zároveň snesou větší rozostření. André Derain plátno vymaloval za pomoci omezené palety barev, povětšinou se nesoucí v tónech hnědé a šedé. Tato částečná monochomatičnost dotváří efektnost díla a vyzdvihuje emoce z něj plynoucí.