Olej na plátně, 48,5 x 60,5 cm, rámováno, datováno 1927, signováno vpravo dole STYRSKY 1927.
Opatřeno odborným posudkem PhDr. Karla Srpa.
Komentář PhDr. Karla Srpa:
Obraz Jindřicha Štyrského pochází z jeho artificielistického období, které rozvíjel zejména v Paříži ve druhé polovině dvacátých let minulého století, kde žil společně s Toyen. Obraz, jenž na autorově posmrtné výstavě dostal název Déšť (Jindřich Štyrský, SVU Mánes, 4. – 25. duben 1946, č. k. 112), který však patrně nepochází přímo od Štyrského, vznikl v Paříži. Patří k nejpůvabnějším Štyrského obrazům z arteficielistického období. Artificielismus byl vlastní umělecký směr, jenž Štyrský a Toyen v Paříži několik let soustavně promýšleli a výstavně prosazovali. Je nejdůležitějším vkladem české meziválečné avantgardy do evropského malířství, který byl před několika lety uznán na mezinárodních výstavách jako jeden z jejích nejoriginálnějších přínosů. Vyznačoval se výrazným lyrismem, jenž umožňoval široké malířské rozpětí, sahající od jemných, odstíněných barev k výraznému pastóznímu rukopisu. Štyrský neváhal experimentovat, pracoval příležitostně i s otisky předmětů. Odstupňovával tím jednotlivé vrstvy přes sebe kladených motivů. Je to patrné i z posuzovaného obrazu, který má svou spodní vrstvu, již jako by nebylo ani možné zrakem postihnout, a zároveň vrstvu vrchní, již vyjadřují temné, ostře lomené linie, vystihující až jakýsi pohyb mikroorganismů. Obraz se vyznačuje velmi provzdušněnou, odhmotněnou barevností, lehkostí, postihující zrakem dosud nespatřené barevné odstíny. Obraz byl vystaven na Štyrského retrospektivě v roce 2007 (Dům u Kamenného zvonu, GHMP, č. k. 84) a publikován v monografii Lenky Bydžovské a Karla Srpa, Jindřich Štyrský, Praha 2007, obr. 127, s.126. Bez kvalitní ukázky artificielismu jako směru se dnes již neobejde žádná sbírka evropského malířství.
Slavný český malíř, fotograf, grafik, výtvarník, básník, představitel surrealismu a teoretik. Vystudoval pražskou AVU. Byl velmi aktivní v uměleckém světě, od roku 1923 byl členem Devětsilu, od roku 1933 členem Spolku výtvarných umělců Mánes (1932-1942). V letech 1925-28 žil spolu s Toyen v Paříži, kde svou v podstatě minimalistickou tvorbu nazvali v roce 1926 artificialismem. Seznámili se v roce 1922 a jako umělecká dvojice úzce spolupracovali. Po návratu do Prahy byl šéfem výpravy Osvobozeného divadla. Roku 1934 se, spolu s Toyen, Jindřichem Heislerem a Karlem Teigem, stal spoluzakladatelem Skupiny surrealistů v ČSR v Praze. V ní aktivně působili pouze tři výtvarníci, kromě Štyrského ještě Toyen a Vincenc Makovský. Pražští surrealisté udržovali úzké kontakty se skupinou A. Bretona, jenž dokonce v roce 1935 přijel do Československa společně s P. Éluardem a uspořádal pro pražské surrealisty přednášku. Od tohoto okamžiku oba tito francouzští géniové začali zařazovat Štyrského díla na mezinárodní výstavy surrealismu. V roce 1935 těžce onemocněl. Zabýval se též fotografií, kolážemi, malířstvím, grafikou, knižní ilustrací, poezií, scénografií. Začínal jako kubistický malíř s lyrickým zaměřením, ale brzy přešel k imaginativní tvorbě s výrazným prvkem erotična. Od pobytu v Paříži s Toyen jeho tvorba směřovala k surrealismu. Hlavním zdrojem jeho inspirace se staly sny a jejich prožitek, které pak zpodobnil ve slavném cyklu Kořeny, pro který nalezl P. Wittlich inspirační zdroj v obrazech geniálního J. Mánesa. Kořeny komentoval V. Nezval těmito výstižnými slovy: Nikde se neprozradila účast iluze na vznik nadreality nápadnějším způsobem, jak je tomu v cyklu obrazů Štyrského, jež nesou název Kořeny. Právě obrazy z tohoto cyklu si získaly velkou proslulost, jeden z nich visel v pracovně A. Bretona, ale také na mezinárodních výstavách v Londýně a v Paříži. NG v Praze má z tohoto cyklu ve sbírkách dva obrazy a další jsou v Karlových Varech a Plzni. J. Štyrský patřil k jedněm z prvních evropských umělců, kteří se zabývali barevnou koláží.
Autor viz T 2/570, V 4/385, TB 32/265, B 10/1, NEČVU 2/847.