Olej na plátně, 93,5 x 129 cm, rámováno, signováno vpravo dole Schikaneder.
Posoudili a pravost potvrdili PhDr. Mgr. Michael Zachař a prof. PhDr. Roman Prahl, CSc.
Opatřeno odborným posudkem prof. PhDr. Tomáše Vlčka, CSc.
Text z posudku prof. PhDr. Tomáše Vlčka, CSc.:
„Uvedené dílo je skutečným chef d’oeuvrem Schikanederovy malířské tvorby, dosahuje maximálního účinku minimálními prostředky, jednoduchou kompozicí, suchou malbou rozptýlené barvy v rozměrné ploše obrazu. Dílo je možné považovat za jedno z nejšťastnějších vykročení malby počátku 20. století směrem k novým koncepcím malby poloviny 20. století, které spojily minimalizovanou skladbu obrazu s tématem světla rozptýleného v ploše obrazu tak, jak to například představují díla amerického malíře Marka Rothka.“
Mimořádný malíř a vůdčí osobnost českého výtvarného umění Jakub Schikaneder byl žákem J. M. Trenkwalda, J. Sweertse a A. Lhoty na AVU. V této době vedení školy inklinovalo k idealizaci klasicistních forem. Mezi Schikanederovými spolužáky a často blízkými přáteli byli třeba M. Aleš, F. Ženíšek nebo J. Tulka, se kterými prožíval kontrasty a konflikty nahromaděné mezi generacemi. Schikaneder byl od samých počátků velmi cílevědomý a nadaný, v roce 1879 ho v jeho čtyřiadvaceti letech nazvaly tehdejší Květy „nejnadanějším z akademiků“. Po ukončení studií autor cestoval do Paříže, Nizozemska, Švýcarska nebo Itálie, kde čerpal náměty a inspiraci a také se seznamoval s díly ostatních kolegů umělců. V roce 1890 Schikaneder navštívil světovou výstavu v Paříži. V jeho obrazech jsou rozehrány velmi ladné barevné tóny, přímo mistrovsky tlumené, jež zahalují téma i postavy jednotlivých maleb do působivého nezřetelného oparu na pomezí snu a skutečnosti. Jeho díla jsou mysticky laděná a mají meditativní hloubku. V prvopočátcích své malířské tvorby se věnoval realistickým, sociálně zaměřeným obrazům. Do toho období patří například Vražda v domě (1890), kterou lze vidět v Národní galerii v Praze. Po roce 1900 ho začaly fascinovat tajemná zákoutí Staré Prahy. Ke konci svého života, po ukončení pedagogické kariéry na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, se opakovaně vracel na ostrov Helgoland v severním Německu, který se promítal i do jeho pozdní tvorby. Po velké retrospektivní výstavě ve Valdštejnské jízdárně v Praze v letech 1998–1999 došlo výraznému oživení zájmu o tohoto malíře, ale také k řadě nových objevů rozšiřujících dosavadní kolekci jeho děl, které vedly k řadě dalších výstav a publikací.
Autor viz T 2/422, TB 30/64, B 9/374, NEČVU 2/735.