"Kombinovaná technika na papíře, 59,8 x 43,3 cm, rámováno, datace 1912, signováno vpravo nahoře Emil Filla 12.
Opatřeno odborným posudkem PhDr. Karla Srpa.
Publikováno:
Vojtěch Lahoda, Emil Filla, Academia, Praha 2007, obr. 123, s. 139.
P. Liška, J. Švestka, T. Vlček, Český kubismus 1920 – 1925, Národní galerie v Praze, 2006, str. 129.
Restituce z Národní galerie, 1992, č. K 34 127.
Vystaveno:
Emil Filla, Obrazy a kresby z let 1906 - 1953, Oblastní galerie výtvarného umění, Zlín;
Moderní česká kresba, Dům umění města Brna, 1965;
Holandské období v díle Emila Filly, Oblastní galerie Liberec, 1967;
1909-1925 Kubism in Prag, Kunstverein Düsseldorf, 1991.
Komentář PhDr. Karla Srpa:
Toto dílo je výjimečné. Z roku 1912 se obdobných prací dochovalo pouze několik. Přesně ukazuje Fillův způsob osvojování si kubismu, ve kterém každý jeho stupeň má svou mimořádnou důležitost. Tato kombinovaná technika pochází z vrcholného Fillova období.
Velmi dynamická práce se štětcem, uhlem a tužkou naznačuje, že původní expresionistická východiska překryl jeho aktuální zájem o kubismus, jenž je zřetelně patrný z ženského půl aktu, jednak z pojetí nosu a obrysu hlavy, jednak z natočení přední části těla. V Galerii výtvarného umění v Ostravě a v pozůstalosti Vincence Kramáře se z roku 1912 dochovaly dvě kresby, soustřeďující se pouze na hlavu, avšak na této Filla přistoupil ke kubizaci celého těla, kterou uskutečnil částečně pod vlivem Picassovy plastiky Hlava Fernandy (1909), jíž nejspíše znal od Vincence Kramáře. Filla přistoupil k dílu s velkou energií, téměř jako by šlo o okamžitý zápas, lze doslova cítit, jak modeloval hmotu, jak zjednodušoval objem, jak se snažil být co nejjednodušší. Dostal se na okraj vědomého primitivismu, jenž mu přes výrazovou úspornost (dosaženou za cenu střídání nejrůznějších technik), přinesl silný emotivní účinek. Z obrazu je patrné, že zdůraznil kontrast světla a stínu, jenž se podílel na celkové dramatizaci tvaru. Ženské tělo je zde dovedeno téměř na pokraj individualizace každé jeho části. Organickou stavbu zřetelně proniká geometrická struktura.
Během svého pobytu v Národní galerii byla práce vystavena na těchto výstavách: Emil Filla, Obrazy a kresby z let 1906 - 1953, Oblastní galerie výtvarného umění, Zlín; Moderní česká kresba, Dům umění města Brna, 1965; Holandské období v díle Emila Filly, Oblastní galerie Liberec, 1967; 1909-1925 Kubism in Prag, Kunstverein Düsseldorf, 1991.
Klasik české moderny, který byl žákem V. Bukovace na AVU v Praze. Zdrojem jeho tvorby bylo umění starých mistrů, jimž věnoval nesčetně úvah, a tvorba dvou výjimečných malířů, kteří promlouvali do zjitřelých duší českých modernistů, P. Picassa a zejména E. Muncha, jehož výstava v r. 1905 tvořila důležitý mezník. Na školní výstavě akademie v r. 1906 vystavuje postimpresionisticky malované krajinářské motivy a vlastní podobiznu, ve stejném roce absolvuje delší cestu po galeriích v Německu, Holandsku, Francii a Itálii. Vstupuje do skupiny Osma, se kterou vystavuje od prvních výstav u Topiče a později je aktivní ve Skupině výtvarných umělců, kde spoluvytváří platformu pro orientaci českého moderního umění. Začíná tvořit v řeči kubismu, kde prošel postupně několika etapami od strohosti holandského období až po znakovost 40. let. Ve 30. letech se jeho forma monumentalizuje do námětů zápasů, mýtů a lidových písní. Od r. 1935 aktivně vystupuje proti fašismu, jeho vysokoškolské přednášky a statě mají tragickou dohru, když je v r. 1939 zatčen a po celou dobu války vězněn v nacistických koncentračních táborech v Dachau a Buchenwaldu. Po válce byl jmenován řádným profesorem monumentální malby na VŠUP v Praze. V r. 1947 se koná jeho rozsáhlá výstava v sále S. V. U. Mánes se 111 uměleckými díly - obrazy, oleji a grafikou, suchou jehlou. V 50. letech se jeho dílo proměňuje do realismu, kde maluje náměty z romantického Českého středohoří. V r. 1952 tvoří monumentální oponu pro Divadlo E. F. Buriana do inscenace Píseň o turecké zemi. Do posledních chvil však tvoří a píše úvahy o nesmrtelnosti uměleckého díla. Dnes patří mezi sběratelsky nejcennější klasiky českého výtvarného umění.
Autor viz T 1/220,2/761, TD 53, V 2/104,5/478, B 4/365, Ch 2/247, NEČVU 1/176, Č. Berka, Soupis gr. tvorby E. Filly, 1964."