Klasickou disciplínu starého krajinářství, totiž vedutu, v nabízeném díle rozvinul osobitým způsobem na sklonku 19. století František Kavan. Ten již za hradeckých studii roku 1887 viděl malovat Antonina Chittussiho panorama města a v jeho šlépějích pak kráčel, když maloval z dálky Pardubice, Jičín, též Hradec, Podřipsko či Jilemnici. Někdejší strohé topografické schéma přitom rozhojnil o sytou krajinářskou složku, o básnivý vzlet a nenapadnou vznešenost. Zámek Humprecht, erbovní černínské letovisko, známe především z mnoha obrazu Václava Špály, a tím spíš je objev krásného komorního oleje Kavánova mimořádný. Především pro samotnou úroveň malby, která je naprosto mimořádná a precizností vychází z pojetí známého třeba z obrazu Konec června z roku 1897 (NG), v soupise díla autora viz č. 362. Jde o obraz jen zdánlivě se vážicí k tzv. Železnické periodě let 1900 - 1904. Odpovídá ji sice formátem i blízkosti lokace, avšak mentalitou jde ještě o období předcházející. Obraz je přesnou vedutou, ale má výsostnou přidanou hodnotu v elegickém ladění, mistrovsky rozehraném koloritu a v jistém tajemství daném bělostným kmitem omítky v náladě počasí. Soudím, že malba vznikla nejpozději v létě 1900, kdy se Kavan stěhoval do Železnice nebo ještě v roce předcházejícím, jak by dovozovaly některé další obrazy (Zachař čísla 467, 471, 504). Jedná se o vzácný raný obraz nesporné galerijní úrovně a velkou sběratelskou lahůdku všech obdivovatelů nejen Kavána samotného, ale fenoménu Mařákovy školy jako takové.