Olej na překližce, 38 x 42 cm, rámováno, datace 1903.

Opatřeno odborným posudkem PhDr. Karla Srpa.

Vystaveno:

Antonín Slavíček 1870 – 1910, Galerie hlavního města Prahy, Praha, 2004.

Má vlast - pocta české krajinomalbě, SVU Mánes Diamant 4. 9. - 1. 11., Praha, 2015.

Skvosty české krajinomalby, Muzeum a galerie v Prostějově 4. 12. 2015 - 31. 1. 2016.

Publikováno:

Roman Prahl, Marie Rakušanová, Karel Srp, Petr Witlich, Antonín Slavíček 1870 – 1910, Praha, 2004, s. 104, ob. č. 89.

Má vlast - pocta české krajinomalbě, S.V.U. Mánes a Správa Pražského hradu, Praha, 2015, s. 279.

Z posudku PhDr. Karla Srpa:

Výrazným obohacením v poznání tvorby Antonína Slavíčka se stal obraz Chalupy v Hlinsku, který nám rozšířil znalosti o jeho pobytu v této lokalitě, ze kterého bylo známo z dosavadní literatury jen několik obrazů (Z Hlinska, 1903, Betlém u Hlinska, 1903), přestože se ze záznamů vědělo, že jich vzniklo víc. Slavíček byl upoután touto jedinečnou lokalitou z několika důvodů: jednak literárního, neboť měla vlastní příběh, odkazující k důvodům svého vzniku, jednak stavebního, neboť se v ní setkal s typem venkovských staveb, které jej lákaly, jež v tomto případě měly předměstský ráz, nešlo o úplně typickou vesnici, již nacházel v Kameničkách a jejich okolí. Nad těmito topografickými, regionálními rysy převládl jeho výtvarný pohled: určila jej diagonála cesty, vedená z pravého horního rohu, po jejíž straně jsou rozestavěné domy, které jej přitahovaly svým vzezřením, svými bílými zdmi, jež zachytil i na dalších obrazech u Hlinska, svou zářivou světelností, svojí podobností a růzností, každý z nich měl vlastní individualitu. Do tohoto ojedinělého prostředí vnesl svůj pohled, diagonálně ubíhající světle hnědou cestu a temně hnědé, strmé střechy, jež rámovaly vyzařující světlo. Jak bylo pro Slavíčka typické, zelená byla doslova vytěsněna na okraj, jako by daný barevný vztah pouze rámovala, aby do něj vstoupila i ostřejší barva figurální stafáže dvou vesničanek u levého okraje plátna, výrazná červená, modrá a žlutá. Za pozornost stojí, že Slavíček celou scénu rozvinul vertikální plynovou lampou, stojící v popředí, kterou známe i z jeho jiných obrazů, jež ukazuje, že na počátku dvacátého století již probíhala městská kultivace venkovského prostředí. Tato lampa je stále zachovaná v dnes již místním, turistickém skanzenu. Z hlediska Slavíčkova vývoje je obraz důležitý jeho příklonem ke světlu, vyjádřenému odstíny bílé.