Olej na plátně, 100 x 110 cm, rámováno, datace 1926, signováno vpravo dole B. Piskač 26.

Opatřeno odborným posudkem PhDr. Karla Srpa.

Provenience:

Ze sbírky dr. Antonína Starého.

Od r. 1942 ve sbírce Dr. Františka Čeřovského.

Vystaveno:

Stá výstava spolku výtvarných umělců Mánes, Obecní dům, Praha, záři 9. – 22. listopad, 1926, č. k. 214.

Posmrtná výstava Richarda Laudy a Bedřicha Piskače, Obecní dům, Praha, Spolek výtvarných umělců Mánes a Sdružení českých grafiků Hollar, 23. 11. 1929 – 1. 1. 1930, č. k. 15.

Výstava 50 let Mánesa, Budova Mánesa, květen – srpen 1937, č. k. 215.

Moderní české malířství II, Dům umění města Brna, 1959, č. k. 142.

Z díla Bedřicha Piskače, Národní galerie v Praze, Sbírka Moderního umění, Praha, 29. 7. – 10. 9., 1961, č. k. 12.

Bedřich Piskač, Oblastní galerie v Olomouci, Olomouc, 1. 12. – 31. 12. 1961. č. k. 12.

V novém světě / Podmínky modernity 1917 - 1927, 28. 9. 2016 - 8. 1. 2017, GVUO, 2017.

Publikováno:

Volné směry XXVII, 1929 – 1930, s. 223.

Volné směry XXIX, 1932, s. 89.

Libuše Brožková, Bedřich Piskač, Nakladatelství československých výtvarných umělců, Praha, 1961, obr. 17.

Výtvarná práce, r. 9 ze 14. 9. 1961, č. 18, s. 9.

Lidové noviny 2.11., s. 9 2016 - Upoutávka k výstavě.

Karel Srp a kol., V novém světě/Podmínky modernity 1917 - 1927, Praha, 2018, s. 485 a vyobrazeno na s. 399.

Z posudku PhDr. Karla Srpa:

Bedřich Piskač byl jeden z nejtalentovanějších malířů své generace. Prošel Devětsilem, Novou skupinou, aby se posléze stal již jako zkušený umělec členem SVU Mánes. Po období raného primitivismu přešel pod zřejmým vlivem Bohumila Kubišty k vytříbenému pojetí moderní malby, což zejména dokládají jeho figurální práce z let 1926–1927, které představují vrchol předčasně zemřelého autora. Obraz Tři akty v zeleném rozvíjí oblíbený námět žen v přírodě u vodní hladiny, který do moderního malířství zavedl podstatně Paul Cézanne a po něm zejména André Derain. Tento motiv byl velmi živý u českých moderních malířů především v letech 1911–1912, kdy se mu věnoval Bohumil Kubišta, Emil Filla či Vincenc Beneš. Piskač jej převedl do umělecké situace poloviny dvacátých let. Ukázal tím na jeho životaschopnost. Dospěl v něm k vlastnímu řešení, které je již výrazně posunuté a odpovídá stavu evropské moderní malby: vyjadřuje se kompozičním a tvarovým zúžením, jež doplňuje i barevné řešení, výrazně stažené do odstínu zelení. Máme před očima skutečně jemné, promyšlené dílo, ve kterém Piskač dospěl ke svým vrcholům. Ke Třem aktům v zeleném uvádí literatura ještě přípravnou studii Akt v zeleném, jež zřejmě zůstává stále v soukromé sbírce. Náběhem k tomuto obrazu bylo rozměrnější Koupání (1925–1926), které měl původně ve své sbírce Bedřich Stefan a dnes je součástí sbírky Národní galerie (O 7848). Tento obraz, jak je patrné z celkového rozvržení krajiny a z pojetí aktů, byl ještě pod zřejmým vlivem Kubištova Jara (Koupání žen), avšak ve Třech aktech v zeleném se od něj již Piskač osvobodil a spíše téměř jako by předznamenal následující zájem o Henri Matisse. Aby bylo zřejmé, že právě rok 1926 je vyvrcholením Piskačovy práce, lze uvést další obrazy, které v něm vznikly: Dívka v černých šatech, Čtoucí dívka a Ležící akt. To jsou vynikající ukázky moderního obrazu, k nimž se mladá generace, začínající po prvé světové válce, dopracovala. Z úhlu Piskačovy tvorby v roce 1926 je pak pochopitelná malířova záporná reakce na výstavu Devětsilu, která proběhla téhož roku a již podrobil ve Volných směrech zdrcující kritice. Piskač, jenž byl původně členem Devětsilu, odkud pro nesouhlas s Teigovými názory odešel, si své stanovisko mohl dovolit: v roce 1926 byl již schopen svým kolegům, kteří v Devětsilu zůstali, ukázat, že existuje více přístupů k moderní malbě než ten avantgardní, podrývající její kořeny.

Obraz Tři akty v zeleném lze bez nadsázky označit jako Piskačovo nejvýznamnější dílo, jež by mohlo být zařazeno do jakéhokoli muzea, zabývajícího se evropským malířstvím.