Olej na plátně, 35 x 50 cm, rámováno, pod sklem, datace 1845, signováno vlevo dole Amalie Manes 45.
Opatřeno odborným posudkem PhDr. Šárky Leubnerové.
Publikováno:
Zlatá Praha, 1923-1924, r. 41, č. 11-12, s. 101.
Málokterá rodina se může pyšnit tolika talentovanými umělci jako rodina Mánesova. Výtvarnou tradici zakládá Antonín Mánes, který se prosadil i jako učitel na Akademii výtvarných umění v Praze. V jeho šlépějích pak pokračovali i jeho synové, známější Josef a o něco mladší Quido. Malířství se věnovala i jeho jediná dcera Amálie. Přestože se vyučila u svého otce a oplývala velkým talentem, nakonec se malbě intenzivně nevěnovala. Raději se role malířky vzdala a rozhodla se zastat pozici živitelky a pečovatelky obou svých bratrů. Z finančních důvodů si otevírá malířskou školu, kde učí kresbě a malbě dcery ze šlechtických rodin. Právě z důvodu omezení vlastní tvorby se malby od Amálie na trhu vyskytují jen velmi zřídka. Díky učení u svého otce krajináře Amálie upřednostňovala ve svých plátnech pohled na krajinu vždy doplněnou figurální stafáží. Obraz Chata v horách je doposud jejím nejranějším dílem. Dominantu plátna tvoří velká chátrající chata, částečně porostlá břečťanem. Přestože pozadí obrazu halí Amálie do šedavých oblak a husté mlhy, hlavní námět je jasně prozářen slunečním světlem. Amálie zachycuje zřejmě setkání sousedů při jejich každodenních činnostech. Scénu dekorují rutinní předměty ze života člověka, jako je sněhobílé prádlo pověšené na prádelní šňůře či větrání peřin přehozených přes zábradlí. Obraz je tak reprezentativní ukázkou nejen samotné tvorby Amálie Mánesové, ale má své místo i v kánonu české krajinomalby.