Olej na plátně, 64 x 82,5 cm, rámováno, datace 1909, signováno vlevo dole KUBIŠTA 09, zezadu na blindrámu opatřeno výstavními štítky.

Opatřeno odbornými posudky PhDr. Mahuleny Nešlehové a PhDr. Karla Srpa.

Provenience:

Sbírka JUDr. Františka Čeřovského.

Monografie:

František Kubišta, Bohumil Kubišta, S.V.U. Mánes, 1940, obr. 19.

Mahulena Nešlehová. Bohumil Kubišta, 1984, Odeon, Praha s. 58 obr. 46

Karel Srp, Zářivý krystal, Arbor Vitae, 2014, s. 138

Výstavy:

Posmrtná výstava Bohumila Kubišty, Krasoumná jednota, Dům umělců, Praha, 1920. č. k. 8.

Výstava Bohumila Kubišty, Aventinská mansarda, Praha, 1. část výstavy, 20. 1. – 10. 3. 1929, č. k. 6.

Výstava moderních obrazů ze sbírky JUDr. Františka Čeřovského, Umělecká Beseda, 14. 1. – 2. 2., Praha, 1933, č. k. 19.

Výstava československého umění v Moskvě, Moskva, 1937.

Bydlení, Výstava Svatu českého díla 1941, březen - duben, Praha, 1941.

Opuštěná paleta, Praha 1942, č. k. 36.

Zátiší v české malbě XX. století, Český fond výtvarných umění, 14. 12. 1956 - 29. 1. 1957, č. k. 50 (repro v katalogu).

Dílo Bohumila Kubišty, Mánes, září – říjen, Praha, 1960, č. k. 56.

Bohumil Kubišta: Souborná výstava, Dům umění města Brna, 17. 12. 1960 – 19. 1. 1961, Brno.

K 80. výročí narození Bohumila Kubišty, Krajská galerie v Hradci Králové, 11. 10. – 8. 11., Hradec Králové, 1964, č. k. 17.

Kubišta, Svaz československých výtvarných umělců, Galerie Vincence Kramáře, 8.1. -14. 2. 1967, č. k. 11.

Bohumila Kubišty Výběr z díla, Galerie umění, Karlovy Vary, 15. 6. – 13. 7. 1969, č. k. 11.

Bohumil Kubišta 1884 – 1918, Národní galerie v Praze, Valdštejnská jízdárna, 25. 2. – 30. 5. 1993, č. k. 34.

Zářivý krystal / 1905–2013 / Průniky / Střety / Přesahy / BOHUMIL KUBIŠTA a české umění, 3. 10. 2014 ? 4. 1. 2015, GVUO, Ostrava.

Časopisy:

Volné směry XXIX, Spolek výtvarných umělců Mánes, Praha, 1932, s. 252.

Literární noviny, ročník V., č. 51, 8.12.

Výtvarné umění VII, 1957, č. 2., s. 62

Výtvarná práce IV, 1957, č. 24.-26., s. 1

Květy VII, 1957. zadní strana.

Korespondence:

Bohumil Kubišta, korespondence a úvahy, Praha 1960, obr. 21.

Z posudku PhDr. Karla Srpa:

Když se po rozpadu skupiny Osma potřeboval Kubišta ujistit o tom, že je nejen nejlepší malíř ze své generace, ale největší malíř, který tehdy ve střední Evropě žil, namaloval v roce 1909 několik zátiší, ve kterých zúročil svoji předcházející výrazně expresivní zkušenost, avšak podložil ji novým podnětem, jenž přišel z francouzského postimpresionismu. Zátiší s pivoňkami má monumentální, panoramatický rozměr, Kubišta jím přehodnocoval Paul Cézanna a Eduarda Maneta. Na základě podrobného studia těchto autorů si vytvořil originální malířský jazyk, který mu umožnil pracovat s geometricky pevnou a přesnou kompoziční stavbou a zároveň s výraznými barevnými přechody. Je to patrné z tohoto zátiší, zabíraného z mírného nadhledu jako by stál nad stolem, který před sebou pozoroval, avšak současně se na některé předměty díval z en facu. Již v tomto obecném přístupu se projevuje jeho snaha o vymknutí se z iluzívní perspektivy. Stačí, když očima budeme sledovat hranu stolu, která se záměrně v zadní partii nepřirozeně láme, když se podíváme na modrý džbán, jehož tvar deformuje kontrast světla a tmy. Kubišta uskutečnil malířsky velmi výrazné, vizuálně hutné zátiší, na němž upoutává rozdíl mezi blízkostí a dálkou jednotlivých motivů, rozmístěných na vlnící se drapérii, která má dramatický, téměř el grecovský náboj. Lze si povšimnou vpádu bílé zmačkané utěrky, zasahující do vyobrazení zleva, jejíž záhyby daly podnět k důmyslnému promalování akcentováním světlých a temných poloh (modrý stín), jež do celého zátiší vnesla pohyb a děj, stejně jako statických předmětů, k nimž náležel jednak neoprimitivisticky pojatý objem džbánu, jednak bílý talíř v pozadí se sedmi jablky, na nichž Kubišta rozehrál svoji nosnou barevnou komplementaritu, jejich plastické promodelování v sobě nese něco až bytostně rudimentálního. Za naprosto ojedinělý námět v Kubištově práci lze označit znázornění květiny ve váze, jde o pivoňky, které si tolik oblíbil ve svých zátiších Václav Špála, s nímž se právě tehdy Kubišta často stýkal. Květy pivoněk zastupují v celém vyobrazení zřetelný smyslový náboj, zatímco jejich listy již přecházejí do temné, jsou vlastně nejtemnějším místem, jako by se tma skrývala uvnitř džbánu. Co určovalo obecné působení obrazu, v němž každý motiv představoval pro Kubištu zásadní tvarovou a barevnou událost, byl vztah žluté drapérie a fialového pozadí, jenž byl určující pro Kubištovu tvorbu vůbec. Sleduje-li se obraz od pravé spodní strany, je patrné, že jde vlastně až o jistý souboj těchto barev, nacházejících se těsně vedle sebe: pak je zcela očividné, že do této souvztažnosti mohl Kubišta zasadit základní barvy modré, červené a žluté, které z ní vyzařovaly, nebo zapojit bílou utěrku, která disponovala vlastními světelnými hodnotami.

Zátiší s pivoňkami je mimořádně působivým obrazem, jehož místo v dějinách českého moderního malířství bylo podpořeno množstvím výstav a publikací, na nichž se objevilo.