Olej na plátně, 80 x 100 cm, rámováno, datace 1931, signováno vpravo dole J Bauch, zezadu na plátně opatřeno autorským přípisem s určením.

Opatřeno odborným posudkem PhDr. Rey Michalové, Ph.D.

Provenience:

Ze sbírky kovolitce Karla Bartáka.

Hascoe Collection

Publikováno:

Hlušička Jiří, Catalogue of Hascoe Collection of Czech Modern art. Praha, 2004, List of Paintings, s. 187, P1, obr. 128.

Rea Michalová, Petr Kováč, Jan Bauch, Galerie Art Praha, 2012, obálka monografie a na s. 96.

Z posudku PhDr. Rey Michalové, Ph.D.:

Posuzovaný obraz představuje jeden ze chef-d´oeuvrů tvorby Jana Baucha. Je to vrcholné dílo jeho „poetistického“ období (1930-32). Podle vlastních slov hledal tehdy způsob, jak vytvořit z obrazu báseň, „dělal výlety do snů“. Dílo bylo vybráno, aby zdobilo samotnou obálku monografie autora.

Malíř vtělil na plátno svou představu imaginárního parku, rajské zahrady. Zachytil esenci oslnivých krás a sil přírody v jejím dynamismu. Z reality vycházející tvary přetavuje silou fantaskní vize, ustavuje nové souvztažnosti. Do krajinné scenérie umísťuje pugét růží ve váze, bílé, odhmotněné kmeny stromů, fantaskní vegetaci. Úsilí o nový výraz, podnícené obsahovou poetičností surrealismu a jistě i příkladem Josefa Šímy (bílé torzo stromu svědčí o inspiraci), ho vedlo k originálnímu spojení básnivého, metaforického vidění a smyslového pojetí. I přes melodické a jemné odstínění pastelových tónů (perleťově šedých, zelenavých, modrých a lomených růžových) se tu nezapře Bauchův dynamický malířský rukopis, popírající klid a plošnost).

Na rozdíl od „Zahrady I (Zátiší v krajině)“ z téhož roku přistupuje v „Zahradě II“ k větší kubizaci tvarů, avšak nikoli konceptuálně. Formu dobývá „zvnitřku“, zápasem s barvou. Obraz „Zahrada II“ je dílo překvapivé jemnosti a zároveň hutnosti, obraz plný poetické něhy a vitální tvůrčí síly, „báseň kvetoucích barev“.

Jan Bauch (1898-1995), jeden z nejvýznamnějších českých umělců, prožil téměř celé 20. století a jeho citově vzrušené, lidsky i občansky angažované dílo přesáhlo hranice své generace a své země. Autorův umělecký odkaz, zahrnující výtvarnou práci více než sedmdesáti let, je unikátní syntézou mimořádných lidských a tvůrčích hodnot, jejichž smyslem bylo zachytit drama člověka, konflikty doby a rozpornou dynamiku moderního světa. I když v popředí jeho zájmů bylo především malířství a sochařství, zabýval se i grafickou tvorbou, knižní ilustrací, návrhy na vitráže a tapiserie. Dotkl se scénografie, a kromě úvah do novin a časopisů, úvodů do několika katalogů napsal dvě knihy: „Barvy století“ a „Čím jsem žil“. Pouhé vyslovení jeho jména vyvolá v paměti blankytná plátna z třicátých let pevně spjatá s poetismem, vybaví se nám jeho dramatické a malířsky vášnivé kompozice období let čtyřicátých, která patří k nejzávažnějším dílům, do nichž se natrvalo zapsala odpovědnost vůdčích uměleckých osobností k národu a v nichž se zrcadlí vzdor a tragika celé druhé světové války. Vzpomeneme si na jeh výtvarnou oslavu Prahy, na nádherné akty, kytice a zátiší, do nichž promítal své smyslové zaujetí přírodou, na náměty s morálně-filozofickým podtextem, které postupem času vytvořily rozsáhlé tematické celky (cyklus Návrat Odysseův, Artisté, Katedrály, imaginární portréty…). Jeho vitální, expresivní projev subjektivní transformaci vizuálního vjemu odporoval dogmatickým měřítkům komunistického režimu a po roce 1948 ho postihl zákaz vystavovat (trvající až do roku 1956).

Téměř haptický charakter autorovy malby koresponduje s jeho druhou, celoživotní tvůrčí obsesí - sochařstvím. Tento vztah byl dán jednak školením v otcově řezbářské dílně, jednak přesvědčením, že pravé umění je spjato s poctivou rukodělnou prací. K sochařství se vracel znovu a znovu, aby si zároveň vždy uvědomoval, o co mu jde v malbě: o její vrstvení a zvýrazněnou dynamickou plastičnost.