Lakované dřevo, 16 x 180 cm, signováno na levém boku na štítku: Vladimír Janoušek, Alternativa pro plech II.

Opatřeno odborným posudkem PhDr. Karla Srpa.

Reliéf bude uveden v soupisu díla autora, který připravuje Nadace Věry a Vladimíra Janouškových, editor PhDr. Karel Srp.

Publikováno:

Karel Hetteš, Kultura interiéru ve světle ruzyňské soutěže, Výtvarná práce 13, 1965, číslo 8, s. 3.

Z posudku PhDr. Karla Srpa:

Jako objev lze hodnotit tento návrh na reliéf pro pražské ruzyňské letiště, který je zřejmě jediný z většího souboru, jenž se dochoval u jednoho z jeho architektů. Rozsáhlý projekt letištní novostavby projekčně vedl Karel Filsak, který dlouhodobě spolupracoval s Janem Koblasou a Mikulášem Medkem, takže o vítězích hlavních cen bylo rozhodnuto, Koblasa obdržel v prosinci 1964, kdy byly projekty vystavené v pražském paláci Dunaj, prvou cenu. Janoušek, jenž se na celkovém vyznění projektu podílel s Jiřím Novákem, druhou. Z dochovaného návrhu, který je Janouškem signován, je zřejmé, že autorem hlavního výtvarného řešení byl především on. Janoušek byl velmi zběhlý v zakázkách do architektury, jimiž se průběžně zabýval od konce padesátých let, nicméně zde vytvořil jedinečný, úzký dřevěný, reliéf, jenž by zeď členil v horizontálních, mírně zvlněných pásech, do nichž by jen příležitostně zasahovaly vertikální vstupy, jež by mohly sloužit jen jako jejich podpěry. Vyšel zřejmě z představy řezu hmotou, kterou rozvedl do výrazného haut reliéfu. Ve srovnání s tehdejším vítězným Koblasovým projektem, byl Janoušek mnohem radikálnější. Koblasa jako by se zalekl tak dlouhé a úzké plochy, kterou členil na menší, samostatně pojaté části, kdežto Janoušek ji pojal velkoryse jako probíhající, vnitřně rytmizovaný celistvý proud. V tomto ohledu by mohl být reliéf uváděn jako jeden z příkladů art brut v bývalém Československu. O Janouškovi je známé, že chtěl původně být architekt, že sledoval nejnovější dění v architektuře. Přestože byl tento reliéf návrhem stěny, lze jej vnímat i jako samostatné abstraktní dílo, jež bylo na svou dobu značně avantgardní. Většina vítězných projektů doznala při své definitivní realizaci, k níž docházelo v roce 1969, velkých změn jednak pokud šlo o volbu daného prostoru, jednak o vzhled uskutečňované práce. Vladimír Janoušek nakonec realizoval v letech 1967- 1968 jiný, rozměrný návrh pro správní budovu hangáru na letišti, projektovanou V. Conkem, K. Hubáčkem a J. Láškem, která sice měla rozměry, odpovídající navrhovanému reliéfu z roku 1964: šlo o pás 1 x 16 metrů), avšak zcela jinou podobu, spolupracoval na ni s Luborem Těhníkem, a vznikla jako vlys z glazované keramiky.

Janouškův reliéf je nejen výrazným obohacením poznání jeho uměleckého odkazu (autorova účast na ruzyňském letišti dosud unikala větší pozornosti), ale je nosný i jako samostatné umělecké dílo, jež má vlastní hodnotu, nezávislou na svém původním účelu.