Olej na kartonu, 32 x 43 cm, rámováno, datace – 1890 – 1892, signováno vpravo dole A. Slavíček, zezadu na kartonu opatřeno razítkem ANTONÍN ŠOREL MAJITEL MLYNA STARÁ BOLESLAV; zezadu opatřeno číslem: 140/GTTT.

Opatřeno odborným posudkem PhDr. Mgr. Michaela Zachaře.

Komentář PhDr. Mgr. Michaela Zachaře:

Každý z velikých a slavných malířů nějak začínal, měl vzory i inspirace. V době znovuobnovení krajinářské školy na pražské Akademii roku 1887 patřil do jejího čela povolaný Julius Mařák k největším mistrům svého oboru ve střední Evropě. V Praze se do té doby museli krajináři spokojit se soukromými školami Mařákových spolužáků Leopolda Stephana a Aloise Kirniga, paralelně se státní školou fungovala ještě soukromá krajinářská škola Karla Liebschera. Když začal Antonín Slavíček intenzivněji studovat krajinu a od kreseb přešel k olejomalbě, měl právě Liebscher větší vliv než Mařák. Samozřejmě tu byl Chittussi, vzor pařížského úspěchu chudého chlapce z Čech. A z kadlubu těchto vlivů se rodilo a utvářelo rané krajinářské dílo Slavíčkovo, které zpravidla počítáme do roku 1895. Zásadní malířův monografista Jan M. Tomeš vícekráte připomínal, že z nejranějších let máme k dispozici v originále opravdu jen hrstku děl. Jde zejména o léta 1887 až 1892. V Národní galerii je olej s Foitovou chalupou u Staré Boleslavi (inv.č. O-7989), kam Slavíček nejčastěji zajížděl. Stejný motiv se zachoval i v olejomalbě jeho spolužáka Františka Pečinky, což svědčí o společných přátelských výletech do plenéru. Řada raných menších obrázků pochází od Boleslavi, Libiše, Neratovic, Houštky atd. – sem náleží výškově orientovaný obraz z Galerie umění v Karlových Varech tradičně datovaný do let 1891 až 1892 a v jednotném tónu blízký našemu obrazu. Typ rovinaté krajiny chittussovského typu na nově objeveném a nepochybně pravém obraze se váže k těmto plenérům, kdy bylo Slavíčkovi zhruba 20 let. Je v něm znát již jisté poučení krajinomalbou, odhad poměru země vůči obloze, prostorová představivost a pak sloh, zde již možno spatřit přemítavého malíře v krajině hledajícího svůj poměr k ní. Stafáž vlevo při obzoru s motivem orby předznamenává pozdější vrcholné obrazy od Chotěboře či z Kameniček. Symbol lidského údělu v přírodě či dokonce v kosmu rozpředl geniálně sochař František Bílek, ale v realističtější sazbě to začíná právě zde v nenápadných plenérech Slavíčkových a záhy i Lebedových. V roce 1891 zemřel Chittussi a konala se jeho posmrtná výstava v Rudolfinu prodloužená až do února 1892. Soudím, že obraz jisté zralosti nevznikl hned v prvních letech ve škole, nýbrž v sumě jistých zkušeností, a tak předpokládám jeho vznik někde v rozmezí 1890 až 1892. Původ obrazu odkazuje rovněž na Staroboleslavsko, kdy rodina Šurelova vlastnící tento obraz měla přímou vazbu na Voženílkův mlýn, cíl malířů již v 19.století. Slavíček tam zajížděl často a rozvedl zdejší malebné partie i do větších forem jako třeba v plátně Krajině s čápy (55 x 121 cm, NG, inv. Č. O-5355). Podle tušených siluet architektur při značně vzdáleném horizontu by teoreticky šlo určit, o kterou lokalitu se přesně jedná. Při přípravě Lebedovy výstavy se podle GPS podařilo lokaci některých okořských obrazů tehdy určit s přesností na deset metrů! Každopádně lze kvitovat objev další Slavíčkovy nepochybné juvenilie důležité pro poznání práce celé Mařákovy školy kolem roku 1890.