Olej na kartonu adjustovaném na plátně, 50 x 61 cm, rámováno, pod sklem, datace 1908, signováno vlevo dole Emil Filla 1908.
Opatřeno odborným posudkem PhDr. Karla Srpa.
Publikováno:
Vojtěch Lahoda, Emil Filla, Praha, 2007, s. 84.
Z posudku PhDr. Karla Srpa:
Máme před sebou obraz, jímž si konečně můžeme podstatně scelit názor na Fillův vývoj v období, které bylo pro něj nejdůležitější, kdy byl členem skupiny Osma, a to na motivu, jenž jej velmi zajímal, motivu hry, který se členům Osmy rozpadl především do dvou her: šachů a karet. Hráčům šachů se Filla věnoval minimálně dvakrát. Známe dva obrazy, jež se stále nacházejí v soukromých sbírkách, jedním jsou tito posuzovaní hráči, jimž dal Filla název Hráči šachu (viz katalog jeho retrospektivy v Mánesu v květnu 1932 (č. k. 17), kdy již byl jeho majitelem J. Stránský), druhým obrazem jsou větší Hráči (1908, olej, plátno, 70 x 83 cm), rovněž vystavení na Fillově retrospektivě v roce 1932. O obraze Hráči šachu nelze říci, že by byl předstupněm Hráčů, jde o samostatnou kompozici, kterou jsme dosud mohli posoudit jen podle černobíle reprodukce (viz Vojtěch Lahoda, Emil Filla, 2007, obr. 73, s. 84). Jde o promyšlenou souhru tří postav, o vyváženou diagonální kompozici, určenou rozmístěním šachovnice, na bílém ubruse, kterou vyvažují dvě souběžné horizontální linie členící zadní stěnu. Do již takto dramaticky pojatého interiéru rozmístil Filla tři mužské postavy, jednu rostoucí z pravého spodního rohu, otočenou k divákovi zády, jejíž barevné pojetí mohutných zad předurčilo barevnou podobu zadní stěny, druhou, reprezentující zamyšleného protihráče, znázorněného z profilu, podpírajícího si v zadumání hlavu, jehož ruka mu na tvář vrhá temný stín, a třetí, zastoupenou starším mužem stojícím nad šachovnicí a soustředěně pozorujícím změť figurek nacházejících se před ním. Fillova výrazná diagonalizace znázornění naznačovala, že scéně přihlíží ještě čtvrtá postava, nacházející se v místě signatury, jíž byl autor sám. Fillův obraz je podstatným objevem, skvostem, jenž výrazně rozšiřuje znalost skupiny Osma, stojící u zrodu českého moderního malířství. Naznačuje dva Fillovy směry: jednak psychologizaci, která jej zřetelně v těchto letech přitahovala, jednak zájem o redukovaný prostor, s nímž bude dále pracovat. Obraz je přitažlivý i svou barevností, odstíny hnědí a šedí obklopujících zářící bílou plochu, v jednom rohu výrazně vymezenou černým stínem. Fillu přitahovalo vyjádření prázdného vnitřního prostoru, obklopeného postavami, do nějž soustředil dramatické napětí, hra mu, obdobně jako Dostojevskému, jehož tehdy obdivoval, znamenala osud.
Obdobná jedinečná díla se na našich a dalších prestižních aukcích objevují pouze výjimečně a draží se v rozmezí 12 000 000 – 15 000 000