Olej na plátně, 81 x 60 cm, rámováno, datace 1936, signováno vpravo dole V Špála 36.
Opatřeno odborným posudkem PhDr. Karla Srpa.
Vystaveno:
Mánes, 1936.
Publikováno:
Volné směry, 1937, r. 33, s. 144.
Václav Špála, Soupis díla 1885 – 1946, Ars Fontes, Praha 2002, soupis č. 920.
Z posudku PhDr. Karla Srpa:
Květinová zátiší Václava Špály z poloviny třicátých let se vyznačují výraznou bohatostí, vyplývající z různých druhů květin, které měl ve váze. Jejich značné množství jej přivedlo k nečekanému tvarovému bohatství, podtrženému barevností květů. Máme tak před sebou zřetelně syntetická zátiší, podtrhující různost v rámci jednoho celku, smyslové bohatství v proměnlivé jednotě. Z horizontálně pruhované vázy, umístěné na rohu stolu, vysloveně tryská skupenství nejrůznějších květů, v nichž získala výrazné postavení žlutá barva, s níž Špála pracoval zřídka, do níž příležitostně zasahuje červená. Do tří druhů různě barevných tulipánů začlenil Špála žluté arniky. Každá květina má jiný směr, vytváří si vlastní prostor, který je mimořádně tvarově a barevně rozčleněný. Žluté, růžové a červené, do nichž zasahují zelené listy, se odrážejí od modré, jejíž skladba byla předurčena obrazem, který měl Špála umístěný v ateliéru za vázou. Od modrého pozadí se květiny výrazně odrážejí. Obraz, který je v pozadí, vytváří zajímavé spojení zejména pokud jde o krajinné motivy: kmen stromu, který je umístěný při pravé straně rámu vypadá jako by byl přímou součástí zátiší, avšak je převzatý z obrazu, zastupujícího pozadí. Tento Špálův častý způsob skladby vztahu zátiší a krajiny, která je za ním, vytváří společně důmyslně provázanou kompozici, ve které se do úzkého, zcela bezprostředního kontaktu dostává spojení popředí a pozadí, ve kterém jako by Špála znova maloval sám sebe, některý ze svých starších obrazů. Jde o významný motiv obrazu v obraze. Obraz uchvacuje svou plností, svou čistě vizuální stránkou, která na sebe poutá pozornost, vyloženě strhuje zrak k novému a novému pozorování. Špála vytvořil mimořádně komplexní zátiší, v němž se kolem statického džbánu rozvíjí výrazné dynamické dění. Tím své pojetí vyobrazení dostal na pomezí časovosti a bezčasí. Zelený pruh uprostřed vázy, obstoupený dvěma modrými, vytváří vlastní těžiště obrazu, je jakýmsi jeho pomyslným ukotvením, usnadňujícím přechod mezi fériemi barevných květů a lomícími se modrými, od nichž se odrážejí.
Lze říci, že tento obraz patří k jedněm z nejpůsobivějších Špálových zátiší z třicátých let. Jeho význam podtrhuje i reprodukce ve Volných směrech (1937, r. 33, s. 144). Obraz byl rovněž vystavený na členské výstavě SVU Mánes (budova Mánesa, 6. XI – 8. 11. 1936).