Olej, koláž, vosk, poštovní známky na plátně, 30 x 21 cm, rámováno, datace 1913, signováno vpravo dole Ant. Procházka 13.

Opatřeno odborným posudkem PhDr. Karla Srpa.

Z posudku PhDr Karla Srpa:

Námět postavy, držící dopis, představoval pro Antonína Procházku velkou výzvu: nejen podat kubistickým způsobem lidské tělo, které se mu rozpadalo do mnoha diagonál a polokruhů, jež se vzájemně pronikaly, takže vznikal až dojem určitého připodobnění člověka ke stroji, jak to bylo v tehdejším umění časté, ale zároveň šlo o výjimečné znázornění obálky, která nebyla namalovaná, nýbrž její zadní strana byla přímo do obrazu vlepená. Toto lze považovat za jedinečný čin, který je v rámci kubismu mimořádně významný: postava drží v rukou skutečnou obálku, která na její tváři vyvolala určitý expresivní výraz, připomínající úlek či zděšení, úzkost, náležející k častým motivům tehdejšího výtvarného umění. Kosočtvercová hlava postavy je bílá, její geometrizované rysy vyjadřují černé linie a plochy. Procházka silně rozehrál motiv obálky, nejenže na ní vlepil dvě skutečné známky, které napovídají, že dopis přišel z Francie (šlo o známku typu Sage používanou do první světové války, razítko z roku 1913 - tvar používaný 1910-1914, mohl by to být Poštovní úřad Orléans), mezi které umístil Procházka pečetící razítko. Aby pokračoval ve způsobu psaní dopisů, vepsal pod horní okraj svoji signaturu s datací obrazu, takže vyvolával dojem, že by mohl být spíše odesílatel než příjemce dopisu. Vytvořil tak jedinečný vztah, předjímající pozdější obrazové básně Devětsilu. Spojení silně kubizované postavy a pravé, vlepené obálky z obrazu dělá jedno z nejoriginálnějších děl tzv. českého kubismu, které jeho poznání zřetelně obohacuje, propojuje totiž koláž a olejový obraz zcela originálním způsobem, jenž z Dopisu z Paříže činí nejen důležitou výtvarnou událost, ale i historicky cenné dílo, které nemělo v dobovém českém malířství obdoby. Antonín Procházka se v roce 1913 účastnil jako člen Skupiny výtvarných umělců několika výstav v Německu. Lze předpokládat, že se obraz dostal do majetku některé z pořádajících institucí. Na jaře proběhla výstava Skupiny výtvarných umělců v Goltzově salonu v Mnichově (5. 4. – 16. 4. 1913), na podzim dvě výstavy v Berlíně (Galerie Herwartha Waldena, 20. 9. – 1. 12. 1913; Erster deutscher Herbstalon, 20. 9. – 30. 11. 1913; u Waldena Procházka vystavil pod kat. číslem 66 obraz Der Leser, který tehdy nabízel za 120 marek, jehož název napovídá, že Procházka se obdobnými motivy zabýval, stejně jako Emil Filla). Důležité jsou informace, které obsahuje zadní strana obrazu: nachází se zde jednak kulatý štítek rámařství Antonína Šponara, které v roce 1913 mělo velké inzeráty v katalogu výstavy Skupiny výtvarných umělců, jejímž byl Procházka členem, jednak obdélný štítek firmy Amsler&Ruthard, Behrenstrasse 29a, která se dlouhodobě zabývala obchodem s uměním. Bílý štítek uprostřed, ve kterém je psacím strojem i název obrazu, má označení „Eigentum der „Firma““, tedy označení, že dílo s velkou pravděpodobností patřilo „firmě“, která je uvedena na štítku. Máme před sebou ojedinělé dílo, které významně obohacuje poznání českého moderního umění před prvou světovou válkou.