Patinovaný bronz, 155 cm, datace 1966, ve spodní části značeno Janeček.

Opatřeno certifikátem pravosti syna autora Ing. Tomáše Janečka.

V plastice Torso pracuje Ota Janeček s lidskou figurou prostřednictvím radikální redukce. Tělo je zbaveno anatomických detailů a proměněno v protáhlý vertikální útvar, jehož základní proporce ještě odkazují k lidské postavě, avšak výsledný tvar se již pohybuje na hranici figury a autonomního znaku. Právě toto napětí mezi konkrétním tělem a abstraktní formou dává dílu jeho výraznou monumentalitu. Dominantní je štíhlá, téměř totemická silueta. Horní část těla se uzavírá do kompaktního objemu, zatímco spodní partie se rozděluje do dvojice úzkých nohou, které plastiku pevně ukotvují. Jemné vychýlení obrysu a nepatrné asymetrie zabraňují přísné geometrické strnulosti a dodávají figuře živý, organický charakter. Janeček zde nepracuje s pohybem v tradičním smyslu, ale s pomalým vnitřním napětím formy. Důležitá je také povrchová struktura bronzu. Vertikální stopy modelace a tmavá patina zdůrazňují protáhlost plastiky a zároveň zachovávají určitou hmatovou kvalitu původního sochařského procesu. Materiál nepůsobí chladně ani technicky, naopak podporuje archaizující a téměř meditativní účinek celku. Datace 1966 zasazuje dílo do období, kdy se Janečkova tvorba intenzivně zabývala zjednodušováním přírodních a figurálních motivů do elementárních tvarů. Stejná citlivost k organické stavbě, rytmu a redukci, kterou lze sledovat v jeho malbě a grafice, se zde přenáší do trojrozměrného média. Lidské tělo není popisováno, ale převedeno do znaku existence, stability a vertikálního růstu. Výška 155 cm dává plastice téměř lidské měřítko a zesiluje její fyzickou přítomnost v prostoru. Torso tak působí zároveň stroze i citlivě a ukazuje méně často připomínanou sochařskou polohu Oty Janečka, v níž se jeho smysl pro organickou formu přirozeně propojuje s monumentální jednoduchostí.