Tuš a akvarel na papíře, 57,5 x 46 cm, rámováno, pod sklem, datace 1926, signováno vlevo dole Šíma 1926.
Opatřeno odborným posudkem PhDr. Karla Srpa.
Komentář PhDr. Karla Srpa:
Rok 1926 byl pro Šímu jedním z nejzdařenějších období, pokud jde o tušovou kresbu. Dokázal ji ovládnout zcela mistrovsky, vytvořil si osobitý styl pojetí znázorňovaného jevu, jenž se soustředil především na vystižení ženského půvabu, proměnlivosti, jemnosti a prchavosti. Šíma se tehdy velmi výrazně začal projevovat jako originální portrétista, jenž dokáže proniknout pod povrch, a zachytit podstatný výraz. Příkladem je i tato rozměrná tušová kresba, jež velikostí má téměř charakter závěsného obrazu, umocněná ještě červeným akcentem akvarelu, vnášejícím do kresby plasticitu a stín. Šíma si tvář velmi často zúžil jen do očí a úst, přičemž obličej z jedné strany uzavřel lineárně, aby jej na druhé straně nechal otevřený, jen přecházel do spirálovitých kudrlinek vlasů. Mohutná hlava sedí na drobném, jakoby menším těle. Toto disproporční spojení vytváří oblíbený Šímův kontrast. Posuzovaná kresba postihuje jedinečnost autorova uměleckého talentu, jenž dokáže pomíjivosti vtisknout ráz neopakovatelnosti a trvalosti. Je rovněž skvělým dokladem, že si výtvarné dílo uchovalo stále schopnost portrétování, neboť podle názorů Šímových vrstevníků měly být podobizny nahrazené fotografiemi. Šíma se na kresbě představuje jako vynikající, bravurní kreslíř, který neměl v tehdejším Československu obdoby, a vlastně ani ve svém druhém domově, jímž byla Francie.