Uhel na papíře, 57,5 x 42 cm, rámováno, pod sklem, datace – 50. léta 20. st.
Opatřeno odborným posudkem PhDr. Karla Srpa.
Komentář PhDr. Karla Srpa:
Na počátku padesátých let se zřetelně změnil styl Aléna Diviše. Začaly vznikat syrové uhlové kresby, poukazující na propastné rysy lidského osudu, k nimž podněty autor čerpal často z literárních děl. Mezi volné inspirativní zdroje Diviše patřily povídky Edgara Allana Poea a některé, i méně známé úseky Starého zákona. Diviš vytvářel obsáhlé originální řady kreseb, aniž by přímo určil k jaké literární předloze se která kresba vztahuje. Jeho téměř goyovská obrazivost vynesla na povrh výjimečné, téměř existenciální vize, ztvárnila odvrácené stránky světa. Posuzovaná kresba se váže nejspíše k divadelnímu představení, k oblíbené commedia dell´arte, přičemž všechny znázorněné postavy a zvířata se ohlížejí jedním směrem na diváka, jemuž se vysmívají a vyvolávají v něm pochybnosti a nedůvěru. Diviš vtáhl pozorovatele kresby přímo do děje, změnil jej v účastníka, možná cirkusového představení, jehož artisté jej přišli vzbudit ze snu. Kresba je skvělou ukázkou pozdního Divišova postoje. Znázorňuje běsy, jež na něj dennodenně doléhaly.