Olej na plátně, 34 x 44 cm, rámováno, datace 1921, signováno vpravo dole J. Č. 1921.
Opatřeno odbornou expertízou o pravosti díla z Národní galerie v Praze
Opatřeno odborným posudkem PhDr. Karla Srpa.
Komentář PhDr. Karla Srpa:
Začátkem dvacátých let se Josef Čapek souběžně věnoval dvěma motivům, jednak zátiším, jednak námětům, spjatými s předměstími. Mnohé z nich vystavil na páté a šesté výstavě Tvrdošíjných. Na analyzovaném obrazu máme možnost spatřit obě polohy jeho díla současně. Zatímco Josef Čapek dal zřejmě přednost zátiší, které měl původní majitel obrazu natočené pohledovou stranou, na zadní straně obrazu bylo objeveno jiné dílo, které teprve dodatečně vystupuje ve své kvalitě a dává plně zazářit Čapkovým úvahám nad nejrůznějšími motivy. Tento výjev, jenž byl dlouho na zadní straně obrazu skryt, dokonce zřetelně obohacuje jeho dílo, a upozorňuje diváka na to, proč si Čapka oblíbil raný Devětsil. Jeho ústředním motivem je venkovský hřbitov, ohraničený bílou, pastózně nanesenou zdí, která obíhá celý hřbitov a uvádí diváka do záludné hry frontality a perspektivy prostřednictvím vymezeného vnitřního prostoru. Čapek člení celou plochu obrazu téměř krystalinicky, obdélníkem zasazeným do kosočtverce (tedy známým pozdějším motivem Boštíka). Tato separace jednotlivých ploch mu umožňuje rozvést plochu do menších, významově jinak pojatých částí, které plně využije k vyjádření dění nad hřbitovem, jemuž dal kosmogonické souvislosti. Světlejší trojúhelník s jedním stromem lze vnímat jako den, protilehlý trojúhelník jako noc. Venkovský hřbitov od popředí odděluje cesta. Máme tak dojem jako by se před námi vznášel, rozprostíral před našimi zraky a my jej pozorovali z protějšího kopce. Zajímavé je řešení zeleného pole, porostlého červenobílými květy, které Čapek uplatnil i na knižních obálkách, stejně jako kosočtverečných polí, v nichž by se daly spatřovat čtyři roční doby. Osobně se mi tento obraz velmi zamlouvá, neboť se hodí do souvislosti s ranou tvorbou Jindřicha Štyrského. Na obraze je zajímavé to váhání autora, který z neznámých důvodů, i když to pro něj nebylo nijak zvláštní, na druhou stranu již hotového a hlavně signovaného obrazu namaloval zátiší, které je sice rovněž zajímavé, ale z hlediska výkladu Čapkova díla ne tak zásadní. Pochopitelně, lze pěkně vřadit tento obraz mezi Čapkovy Předměstské krajiny, Domky v předměstí, Domy v zahradě atd., jimiž se velmi průkopnickým způsobem dotkl periférie, takže jako by mu tam právě tento venkovský hřbitov chyběl.