Kresba uhlem na papíře, 45 x 63 cm, rámováno, pod sklem, datace 1920, signováno vlevo dole A. Justitz. Kresba je krásným příkladem Justitzovy studie figury v krajině. Kompozice sestává ze čtyř ženských postav. Krajina je v tomto případě upozadněna a tvoří pouze kulisu, zatímco figurám se dostává plné pozornosti a malíř je zachytil v rozličných pozicích. Výrazným a zajímavým elementem kresby jsou interakce mezi jednotlivými postavami a jejich pohyb. Stáváme se svědky velice hravé a dynamické scény. Justitzovo pojetí postav je v tomto případě zjednodušené, místy až geometrické, přičemž dává vyniknout světelným kontrastům v jejich částech. Alfréd Justitz se řadí mezi významné české malíře portrétů, krajin i zátiší a je jedním z generace zakladatelů českého moderního umění. Svá studia začal u J. Kotěry na ČVUT, později však přešel do speciální školy žánrové malby na AVU do ateliéru prof. M. Pirnera. Po pobytu v Paříži a promluvách s Kubínem, Fillou a Feiglem se rozhodl otočit kormidlo své tvorby z akademického kurzu na moderní umění. Po první cestě do Paříže v roce 1910 a od zlomu 20. a 30. let se jeho tvorba i pod vlivem Emila Filly obrací ke kubismu v jeho lyrické verzi. Pro celou jeho tvorbu je příznačná spíše potemnělá barevnost a výrazová melancholie. Ta je prostoupena i nabízeným dílem, které je typickým zasněným námětem využívaným, již od počátku moderního umění, a to zvláště ve francouzském prostoru. Alfréd Justitz se v tomto komorním díle projevuje jako pravý spolutvůrce moderního přístupu k námětu figury v našem prostoru a dává divákovi nahlédnout do geneze procesů, jež jsou svázány s uměleckým řemeslem.