Olej na plátně, 70,5 x 70,5 cm, rámováno, datace 1907, signováno vpravo dole Kupka 1907.
Provenience:
Sbírka prezidenta Dr. Edvarda Beneše.
Vystaveno:
František Kupka 1871 - 1957, Praha, Národní galerie v Praze
20.3.-20.4. 1968, kat. č. 29, s. 24
Sváry zření/ Fazety modernity na přelomu 19. a 20. století/1890 -1918, Dům umění – Ostrava, 3. 12. 2008 – 28. 2. 2009.
Publikováno:
Emanuel Siblík, František Kupka, Musaion VIII, 1928
Ludmila Vachtová, František Kupka, Praha,1968, kat. č. 56, s. 228, obr. s. 230
Ludmila Vachtová, Frank Kupka - Pioneer of Abstract Art, New York 1968, kat. č. 56, s. 294, obr. s. 297
Agnes Husslein-Arco, Ludmila Lekeš, Vladimír Lekeš, Eliška Zlatohlávková, František Kupka: Catalogue Raisonné/Soupis olejomaleb, Praha, 2016, s. 120, kat. č. 067.
Opatřeno odborným posudkem od PhDr. Karla Srpa.
Komentář PhDr. Karla Srpa.
Obraz Pískaři na Seině představuje vyvrcholení Kupkova prvého pařížského období, kdy byl silně přitahován realitou na pozadí rozšířených postimpresionistických motivů. Projevuje se v něm autorův zájem o smyslovou zkušenost, které dal pevnou kompoziční a barevnou podobu, vnitřní řád, který jej následně přivedl k nepředmětnému tvarosloví.
Co nás bezprostředně zaujme je čtvercový formát, jejž jako by si Kupka zvolil jako úkol, jak se vyrovnat s velmi obtížným formátem, s nímž často pracovali představitelé vídeňské secese a k němuž se často vracel v pozdější, abstraktní tvorbě, zejména od počátku třicátých let. Kupku zaujal každodenní pracovní motiv, velmi realistický, kterému však dal promyšlené výtvarné provedení, v němž pouze nepatrně naznačená Seina, nacházející se v pomyslném středu, svou modrou barvou, rozděluje práci na přední část, která je výrazně osvětlená, jak naznačují kupy písku, a zadní, pojednanou téměř expresivním rukopisem. Obraz však můžeme doslova sledovat od spodního okraje, abychom pronikli do způsobu Kupkova zřetelně se proměňujícího rukopisu, přecházejícího z krátkých, horizontálních tahů k vyjádření povozů s koňmi a k několika mužským postavám, otočeným zády, na jejichž oblečení Kupka uplatnil červenou jako pruh oddělující kalhoty od košile, kterou volně rytmizoval první polovinu obrazu. Co nejvíce na sebe upoutává pozornost je technický prvek jeřábu se zavěšenou přepravkou, který celou scénu dynamizuje výraznou diagonálou, vnášející do poklidného výjevu napětí. Prostřednictvím bezprostředního realismu překonal Kupka svůj předcházející symbolismus i ostré karikaturní sklony.
Námět, který si Kupka k obrazu zvolil, patřil k jedněm z nejrozšířenějších v impresionismu a postimpresionismu, kde k němu lze nalézt značné množství příkladů, Pískaři na Seině se zabývalo téměř ve stejné době i několik českých malířů, kteří navštívili Paříž.
K obrazu Kupka vytvořil několik působivých přípravných kreseb a zřejmě i několik olejových studií (jednu měl ve své sbírce Jindřich Waldes: Studie k obrazu Pískaři na Seině (Na Seině)).
Prvým majitelem tohoto obrazu byl prezident dr. Edvard Beneš, s nímž byl Kupka v kontaktu díky své výrazné legionářské činnosti během prvé světové války.
Zřejmě poprvé je obraz zmíněn v: Emanuel Siblík, Musaion VIII, 1928, kde se píše na s. 37: „Hromady písku u Seiny, olej, maj. Dr, Ed. Beneš“.
Po mnoha letech od Siblíkovy Kupkovy monografie, se na obraz upřela velká pozornost jednak na putovní výstavě Františka Kupky, jejíž jedna verze proběhla v roce 1968 ve Valdštejnské jízdárně (20.3. – 20.4 1968, č. k. 29), jednak díky monografii Ludmily Vachtové (František Kupka, č. k. 56). Zde byl poprvé zřetelně zařazen do Kupkova uměleckého vývoje.
Obraz Pískaři na Seině patří k nejvýznamnějším obrazům Františka Kupky z jeho raného období.
Díky tomu, že se v roce 2008 dostal zpět do Čech z Chicaga, stal se zároveň jedním z jeho nejvystavovanějších a nejreprodukovanějších obrazů. Obnovenou českou premiéru si odbyl na výstavě Sváry zření, konané v Galerii moderního umění v Ostravě v roce 2008, v jejímž katalogu byl reprodukován i s přípravnými skicami (obr. 212-214).