Olej na plátně, 146,5 x 114,5 cm, rámováno, datace 1921, signováno vpravo dole Coubine.

Opatřeno oborným posudkem PhDr. Karla Srpa.

Provenience:

Tato malba patřila kritikovi umění A. Baslerovi.

Publikováno:

O. Coubine, Maurice Raynal, Editions de „Valori plastici“ – Rome, 1922.

Coubine, Charles Kunstler, Les éditions G. Cres & Cie, 11, Rue de Sevres – Paris VI.

Z posudku PhD. Karla Srpa:

Tento obraz lze jednoznačně označit za jeden z nejvýznamnějších, který kdy Otakar Kubín uskutečnil. Pochází s období jeho největší umělecké slávy, z počátku dvacátých let, kdy se obrátil směrem k neoklasicismu, jenž vyžadoval pevnou kompoziční skladbu, jasné vyjádření objemů, vytříbenou barvu. Myšlenkové kořeny tohoto obrazu však sahají před prvou světovou válku, spadají do období, kdy Kubín spolupracoval s Waldenem a jeho galerií Sturm, ve které několikráte vystavoval. Kubín již na 43. členské výstavě SVU Mánes v duben - květen 1913 vystavil obraz Umírající Hermés, který se dosud nepodařilo nalézt, nicméně existuje záběr do výstavy, z nějž si lze udělat obecnou představu o jeho pojetí. Kompoziční rozvržení Umírajícího Hermése zřetelně předznamenalo Umírajícího jinocha, dokonce Kubín zřejmě v ideové rovině oba obrazy propojil. Umírajícího jinocha uskutečnil v nejtěžších letech svého života, kdy začal být sice mimořádně ceněný autor, kladený na roveň Pablu Picassovi, nicméně mu zemřel syn a několik měsíců po něm zemřela i Kubínova žena, se kterou odešel do Paříže. Tyto zásahy osudu lze spojit s opětovným návratem k motivu umírání, který je zřejmým odkazem na motiv Et arcadia ego, vyjádřený pevnou pyramidální kompozicí ukončenou strmým pohořím, po němž se vine cesta, končící na úpatí nejvyššího kopce. V popředí máme mladíka s nezúčastněným výrazem ve tváři, otočeného k divákovi, s nímž navazuje kontakt, jehož levá ruka se dotýká kolena jedné s trojice žen, které si dlaněmi na znamení žalu přikrývají obličej; jde ve skutečnosti o jednu a tutéž ženu znázorněnou ve třech polohách. Podnětem pro mladíkovo tělo mohla nejspíše být některá z postav Krista kladeného do hrobu. Kubín však významově vyhraněný motiv přenesl do pohanských souvislostí, dal mu nadčasovou, mytickou platnost vnitřní meditace nad opouštěným světem.

Určité vodítko pro pochopení obrazu poskytuje Kubínova grafika, kterou zveřejnil Jiří Siblík v soupise grafického díla Otakara Kubína (Galerie Vltavín, Praha 1999, s. 55 obr. 23), ve kterém je otištěn lept s motivem umírajícího jinocha, nazvaná Vypuzení – Es Expulsés (umírající mladík), 1920, vydaný Sagot-le Garrec v Paříži. Pod výjev napsal Kubín vysvětlující text, který převzal z básně Walta Whitmana Pozdrav světu: „Neplačte nade mnou, toto není má pravá vlast, žil jsem vypovězen ze své pravé vlasti a nyní se vracím, vracím se do nebeských výšin, kam dojde každý na své pouti.“ Tento citovaný verš Whitman uvodil: “Vidím Herma, nepoznaného, umírajícího, milovaného, hovořícího k lidu.“

Obraz byl reprodukován ve významné rané monografii Otakara Kubína: Maurice Raynal, O. Coubine, Valori plastici, Rome, 1922 pod názvem L´Adolescent mourant.

Obraz byl reprodukován v katalogu výstavy V novém světě, Podmínky modernity 1917 - 1927 (ed. Karel Srp) na s. 153 vydaném při příležitosti stejnojmenné výstavy, na níž byl představen.

Obraz patří k vrcholům Kubínovy tvorby, obstojí ve srovnání s jakýmkoli jiným obrazem evropského neoklasicismu z dvacátých let.

Obdobná díla se na našich a dalších prestižních aukcích objevují pouze výjimečně a draží se v rozmezí 6 000 000 - 8 000 000.