Křída, akvarel a tuš na papíře, 38,5 x 28,5 cm, rámováno, v paspartě, pod sklem, datace 1910, signováno vpravo dole 1910 AP.

Opatřeno odborným posudkem PhDr. Rey Michalové, Ph.D.

Provenience:

Ze sbírky prof. Mudr. Otakara Teyschla, DrSc. (1891 – 1968)

Reprodukováno.

Albert Kutal, Antonín Procházka, SNKLHU, Praha, 1959, obr. 37.

Antonín Procházka, Moravská Galerie v Brně, k výstavě Český kubismus 1909-1925, 1992.

Otakar Teyschl – univerzitní profesor, lékař, sběratel, mecenáš, Statutární město Brno/Archiv města Brna, 2012, s. 79.

Publikováno:

P. Spielmann, Soupis kubistických kreseb Antonína Procházky, č. soupisu 55.

Antonín Procházka 1882-1945, Muzeum města Brna, Moravská galerie v Brně a obecní dům v Praze, 2002, č. soupisu K 104, s. 350.

Z posudku PhDr. Rey Michalové, Ph.D.:

Posuzované dílo Kubistická hlava je autentickou, špičkovou a sběratelsky exklusivní prací Antonína Procházky, jednoho z nejvýznamnějších a nejosobnějších představitelů zakladatelské generace českého moderního umění, tzv. „generace Osmy“. Po období výtvarného dramatizace (ovlivněné příklady Edvarda Muncha, Vinceta van Gogha, Honoré Daumiera ad.) vstupuje autor na pole kubismu, výtvarného směru, o kterém dnes není pochyb, že je nejdůležitějším momentem novodobých dějin výtvarného umění. Již Emil Filla si ve svých zápiscích uvědomoval, že kubismus je „metoda nového vnímání světa a nový poměr subjektu a objektu“. Emil Filla a Antonín Procházka byli prvními českými umělci, kteří usilovali o ryze výtvarnou formu založenou na pevných zásadách kubistické konstrukce obrazové plochy.

Posuzované dílo je jednou z Procházkových brilantních a mimořádně vzácných realizací, v nichž se nová antirealistická krystalizace forem ustavuje. Kubistická hlava příkladně demonstruje, jak se Procházkův výtvarný výraz v roce 1910 zradikalizoval. Přispěla k tomu autorova návštěva Paříže na podzim předchozího roku, kdy se seznámil s nejaktuálnější tvorbou Pabla Picassa a George Braqua. Je pravděpodobné, že tam shlédl i Picassovu plastiku Hlava ženy Fernanda (1909), inaugurační dílo kubistického sochařství, které v roce 1911 získal do své sbírky český historik umění a teoretik kubismu Vincenc Kramář (dnes v NG v Praze). Podobně jako Picassova socha je i Procházkova Hlava v intenci tehdejšího směřování analytického kubismu expresivně stylizována. Uplatňuje se zde fascinující kontrast dynamické tříště forem a melancholicky laděného výrazu v zamyšlení skloněné tváře. Tento protiklad lze z hlediska psychologického symbolismu, pro Procházku velmi důležitého, jak dokládají i jeho další mistrovské realizace, např. Prometrus (1911, MG Brno) či Hamlet (1912, NG v Praze), interpretovat jako polaritu mezi aktivností a pasivností.

Kubistická hlava mistrně tvořená krystalickou tříští ploch jemně odstíněných v duchu barevné askeze analytického kubismu a obsahově prodchnuta „formulí patosu“, manifestuje přímou účast Antonína Procházky na propracovávání nových uměleckých objevů.

Obdobná díla se na našich a dalších prestižních aukcích objevují pouze výjimečně a draží se v rozmezí 1 300 000 - 1 600 000.