Vyhráváte, Váš limit na vyžádání. Limit lze zvýšit.>
Olej na plátně, 73 x 60 cm, rámováno, datace – 1935, signováno vlevo dole Eberl, zezadu opatřeno nápisem 13. salon. Publikováno: Gerald Weinpolter, Mag. Miriam Forster, Francois Zdenek Eberl, Catalologue Raisonné, No. G. 419. František Eberl je znovuobjevený velikán česko - francouzské malby, který se ve své tvorbě věnoval především figurám z pařížské periferie. Na svých plátnech zachycoval náměty z okraje společnosti, ze zákoutí zastrčených uliček, třídní rozdíly, místa morálního úpadku, karbaníky, lehké ženy, opilé hráče a nejrůznější ojedinělé postavy s pohnutými osudy. Ve svých obrazech těmto individuím ani nelichotil, ale ani je neodsuzoval, neupravoval je k salonní kráse a vypočítavému líbivému vzezření. Především se mu jednalo o člověka, o rovinu tělesnou a duchovní, bez ohledu na morálku, společenské hodnocení a úzus. Eberl je především malířem života, a to v jeho přirozenosti a živočišnosti, malířem, který v sobě stále nosil svůj Montmartre. V roce 1903 opustil Akademii výtvarných umění v Praze, kde studoval v ročníku např. spolu s E. Fillou, V. Špálou, B. Feiglem a J. Šafaříkem. Poté se vydal na mnichovskou akademii, odkud se pak přes Amsterodam přesunul do vytoužené Paříže. V době svého působení ve Francii, která se mu stala druhou domovinou, se mu vedlo velmi obstojně a vysloužil si v r. 1926 titul rytíře Řádu čestné legie. V Paříži žil přes dvacet let a měl možnost spolupracovat na řadě souborných výstav, např. byl přizván ke spolupráci na výstavě K. Gunna ve Stockholmu, kde bylo vystaveno mladé pařížské umění. Zastoupeni na této výstavě byli Bonnard, Maillol, Matisse, Picasso, Friesz, Duffy a další významní umělci. Zdeněk Eberl byl autorem plakátu k výše zmiňované výstavě, která se konala v r. 1927. Své dílo tak zařadil mezi výtvarnou špičku, jež vznikala v meziválečné Paříži. Autor viz T 1/192, V 2/4, Ch 2/177.