Pastel na kartonu, 71 x 103 cm, rámováno, pod sklem, datace 1904, signováno vpravo dole F. Engelmüller 1904.
Obraz byl v prosinci roku 1905 vyznamenán II. cenou IV. třídy České akademie pro vědy, slovesnost a umění.
Posoudil a pravost potvrdil PhDr. Mgr. Michael Zachař.
Vystaveno:
Künstlerhaus, Vídeň, 1905;
Glaspalast: Müncheren Jahres – Ausstellung, Mnichov, 1907;
Kunstverein Hamburk, 1909;
Třetí ateliérová výstava Praha, 1918.
Vynikající český malíř a grafik, krajinář, čelní představitel proslulé Mařákovy školy. Studoval u J. Mařáka na AVU v Praze, který si ho oblíbil již od prvního okamžiku, protože ho přijal bez přijímacích zkoušek. Už jeho první obraz byl v kontextu doby velkolepě prezentován, když byl představen na zemské jubilejní výstavě v r. 1891. V r. 1896 byl mezi zakladateli spolku Mánes a stal se jeho jednatelem. R. 1897 zakládá malířskou školu, kterou absolvovaly osobnosti jako O. Nejedlý, J. Šetelík, O. Štáfl a řada dalších malířů. Podnikl řadu studijních cest po zajímavých koutech Ruska, Itálie, Švýcarska, Holandska a Tyrolska. R. 1908 byl jmenován řádným členem Union internationale des Beaux -Arts v Paříži, které předsedal A. Rodin. Engelmüller byl skvostným milovníkem melancholické přírody a minulosti. S hlubokým smyslem pro nálady i duši kraje maloval a kreslil své zasněné krajiny, staré parky, opuštěné klášterní a zámecké architektury a pitoreskní zákoutí. Jeho oblíbeným krajem bylo Polabí, a poté objevoval s A. Slavíčkem Českomoravskou vysočinu a Šumavu. Zachycoval však také nádherná zákoutí staré Prahy, motivy ze Slovenska, Holandska, Německa, Itálie a Ruska. Svá díla vystavoval jak na tuzemských, tak mezinárodních výstavách v zahraničí. Dodnes se malířský styl F. Engelmüllera těší neutuchajícímu zájmu sběratelské a uměnímilovné veřejnosti.
Autor viz T 1/201, V 2/40, TB 10/544, B 4/164, NEČVU 1/163.