Olej nalepence, 34 x 59 cm, rámováno, datováno 1943, signováno vpravo dole FAMÍRA.
Malíř, sochař, scénograf se vyučil řemeslu nožířskému a puškařskému. Po návratu z vojny v roce 1922 se rozhodl věnovat malířství a současně se živil v nožířském krámku svého otce. Své první malířské výtvory prováděl ocelovými špachtlemi, které si sám vyráběl. Svou touhu malovat i přes den se rozhodl aplikovat tím, že si rozhodl najít večerní zaměstnání. Stal se tanečníkem a tam dosáhl velkých úspěchů, nejprve jako sólista Národního divadla a po válce dokonce baletu šéfoval. V roce 1926 se ucházel společně s dalšími třiadvaceti kandidáty na prezentaci svých malířských děl na 100. jubilejní výstavě v Mánesu. Jeho dílo bylo senzačně přijato společně s takovými mistry jako Jan Bauch a Jan Trampota. Podnikl také studijní cestu do Itálie a stal se členem Mánesu, kde se během dvou let zúčastnil dvanácti výstav po celé republice. Pro své levicové názory byl však zbaven členství. I jako solitérovi se mu však koncem dvacátých let dařilo. Sám si zorganizoval výstavu v Tyršově domě a vystavoval i v Paříži v Galerii La Fayette. V roce 1930 vychází jeho první monografie, kterou vydává umělecký a vědecký spolek Purkyně, jehož se stal členem. Počátkem třicátých let vytvořil pro západočeskou obec Břasy více než tři metry vysoký Pomník hospodářské krise 1933, který byl v roce 1941 nacisty zničen. Za války je však zatčen gestapem a následně se uchyluje výhradně ke krajinomalbě, kde dosahuje nezpochybnitelných výsledků. Famírova autorská výstava v roce 1942 má ohromný úspěch a Famíra prodává 12 svých obrazů za 40 000 korun, což odpovídá pětadvaceti měsíčním platům vysoce postaveného státního úředníka. Po roce 1948 se soustředí na tvorbu socialistického realismu. Jeho dílo bylo vystavováno v tuzemsku a v zahraničí, zvláště pak v Německu a Polsku.
Autor viz T 1/208, TD 52, V 5/470, Ch 2/210, NEČVU 1/170.