Asambláž, dřevo na podložce, 80 x 60 cm, datace 1969, signováno vpravo dole Fára VIII/1969.

Posoudil a pravost díla potvrdil PhDr. Karel Srp.

Předložené nástěnné dílo pochází z tvorby předního českého malíře a scénografa Libora Fáry. Autor asambláže ve čtyřicátých letech počal vytvářet surrealistické koláže, objekty, sochy a reliéfy a mimo to pracoval i s médiem fotografie. V roce 1946 se stal nejmladším účastníkem 1. poválečné výstavy československého umění v Paříži. V následujících padesátých letech spolupracoval na sbornících surrealistické skupiny s Karlem Teigem, Václavem Effenbergerem nebo Josefem Istlerem. Léta šedesátá se ve Fárově tvorbě nesly ve spolupráci s významnými pražskými divadelními scénami a taktéž v polovině šedesátých let začal vytvářet ony asamblážové objekty. Asambláž se umělci stala jistou náhradou nástěnnému obrazu, kde barevné komponenty byly nahrazeny samotnými fragmenty věcí. Nabízené dílo spadá do autorova cyklu Hracích stolů, který vycházel ze scénografického pojetí hry Krále Ubu odehraného v Divadle Na zábradlí v roce 1964. Následně Libor Fára rozvinul přístup ke svému dílu, a to v duchu tzv. ubovštiny. Tento osobitý směr se ubíral v duchu novodadaistického přístupu reflektujícího dílo náhody a hudby v plochém prostředí za pomoci nasbíraných fragmentů a dodržování jistého, autorem zvoleného řádu. Tyto asambláže, mezi které patří nabízené dílo, vznikly za pomoci nashromáždění reliktů věcí, které Libor Fára osobitým způsobem spojil v dílo, které můžeme dle teorie Emila Filly nazývat onou „věcností“. Libor Fára v nabízeném díle spojuje svůj smysl pro hru spolu s materiálnem využitých fragmentů. Tato hravost, jíž se autor naučil v období surrealistického angažmá, vyplouvá na povrh a za pomoci konstruktivního kánonu, toliko podobného tendencím Bauhausu, vytváří nové skutečnosti. Předložené dílo je datováno do roku 1969, který byl v jisté míře pro autora opět zlomovým. Roku 1969 byl Fára díky mecenáši, profesí lékařem Rodolfem Celli, pozván na měsíční pobyt do italského Janova. Během tohoto italského období vytvořil Libor Fára několik asambláží z dřevěných objektů pokračujících v duchu cyklu Hracích stolů. Fárovy moderní plastické asambláže se zařadily do kontextu právě se rodícího hnutí Arte Povera, které v Janově roku 1967 vystavovalo v Galerii La Bertesca, a jehož někteří členové byli Liboru Fárovi ve své rané tvorbě velmi blízcí. Dílo Hrací stůl je tak výtečnou ukázkou Fárova osobitého uměleckého jazyka, který byl jedinečným nejen v rámci hranic Československa, ale byl taktéž oceněn v rámci evropského prostoru vůbec.