"Asambláž, 131 x 80 cm, datace 1969, signováno dole uprostřed Fára 69.
Vystaveno:
Libor Fára, Jízdárna Pražského hradu, 4. 3. – 5. 5. 1999.
Rytmus, Libor Fára, Museum Kampa, Praha, 7. 11. 2015 – 7. 2. 2016.
Publikováno:
A.Fárová, E. Petrová, J. Rous, V. Velemanová; Libor Fára tečka čára …, Gema art, 1999, str. 52.
V. Velemanová, V. Lahoda, Libor Fára Dílo, Gallery, Praha, 2006, str. 400, č. 473.
Z knihy V. Velemanové a V. Lahody, Libor Fára Dílo:
V roce 1969 vytvořil Fára asambláž, nazvanou Via di felici Romani. Motiv fragmentu dřevěné italské okenice, i samotný název ukazuje, že dílo má spojitost s Itálií. V roce 1969 pozval Libora Fáru a rok předtím Mikuláše Medka italský lékař dr. Rodolfo Chelli do Janova. Dohodl pobyt jak Medkově rodině v roce 1968, tak Fárům v roce 1969. Poskytl jim na Via felice Romani 2a ateliér v přízemí, nechal je měsíc pracovat a za to si nechal díla, na místě vytvořená. Pro Fáru to byla ojedinělá příležitost nejen vycestovat do Itálie a na vlastní kůži si ohledat moderní umění, ale také finančně rodinu načas zabezpečit Je pochopitelné, že když ve svém životopisu měl napsat několik vět k roku 1969, takřka výhradně byly věnovány Itálii. „ … důsledné dochování barevnosti nalezených dřevěných objektů, realizace třiceti kompozic v Janově - Itálie/ Chelli/ Maznata pokračování v ateliéru/ osm komposic …“
Přední český malíř, grafik a scénograf. Během nacistické okupace studoval na grafické škole Officina Pragensis u J. Švába, kterou absolvoval po studiu reálného gymnázia, kde ho učil Pravoslav Kotík. Vysokoškolská studia absolvuje na VŠUP u E. Filly a F. Muziky. Ve čtyřicátých letech vytvářel surrealistické koláže a objekty, sochy a reliéfy a pracoval s fotografií. V roce 1946 se stal nejmladším účastníkem 1. poválečné výstavy československého umění v Paříži. V padesátých letech spolupracoval na sbornících surrealistické skupiny s K. Teigem, V. Effenbergerem nebo J. Istlerem a v druhé polovině této dekády se zaměřoval především na geometricky stylizovaná zátiší. Blízce se přátelí s malířem Mikolášem Medkem. V šedesátých letech spolupracoval s významnými pražskými divadelními scénami. V polovině šedesátých let vytvářel asamblážové objekty z řemeslně vyrobených věcí, částí dřevěných nářadí ap. Proslulé jsou také jeho výtvarné práce inspirované jazzovou hudbou, které jsou charakteristické rytmem a černými konturami. V další fázi tvorby vytvářel reliéfy na dřevěné podložce, kde asamblážoval sklářské formy, židle, stolky a jiné předměty. V asamblážích Plechomluva užíval zejména prvky zrezivělého železa. Ve figurativní malbě byl kromě již zmíněného surrealismu ovlivněn také dílem Picassovým. Jeho díla se těšila velkému uznání doma i v zahraničí a jsou zastoupena v českých i světových veřejných sbírkách.
Autor viz Ch 2/211, NEČVU 1/170."